Ztrácí se světlo
A kosí zpěv
Sálá tu teplo
Z vyhřezlých střev
Antilopa padla
Skolil ji lev
Do suché půdy
Vpíjí se krev

Lev odchází se světlem
doufá, že navždy
všude jej viní zem
ze spáchané vraždy
Moc pozdě lituje
již hieny vyjí
míří zpět do sluje
kde kosti mu shnijí

Kapky deště
Se do země vpíjí
Však stopy smrti
Se z ní nesmyjí
Lev je smuten
Však dál zabíjí
Před hladem se lvi
Snadno neskryjí

Spíš zemřel bych hlady
Než ublížil bližním
Zem zmítá se hady
Co bojí se nebe
Možná že sním
Snad bojím se sebe
Bližním však neublížím
To spíš jak lev zhynu
A nepoznám vinu

Lev není vinen
Když zabíjí z hladu
To spíš se člověk
Podobá hadu
Uštkne a zničí
Vše na co přijde
Lev, když nezabije
Sám hlady pojde

Každý kdo zabil
Nese svou vinu
Vždy se lze vyhnout
Hroznému činu
Vždyť lev králem byl
Smrti té říše
Byl sám svým pánem
Vím, lehce se píše
Hůř háže se kámen

Zákony přírody
Se rušit nedají
Lev žere maso
Není býložravý
Život je maso –
- maso je život
lev vraždí jen když má
k vraždění důvod

zpět vracím se k zemi
kde toulaj se vrazi
kde křičí hlas němý
a slunce mrazí
vzduchem supi krouží
chtěj dojídat po lvu
či po slunci touží?
Duše v ticha řevu
…