|
Křišťálové klestí lne se s oblohou
v močálu bez povyku vídávají se hrozny
Nebeský esprit vyvolává památnou mši
o větru či měsíci nemluvě
Studí...
nemůžeš to popisovat v peřinách
když andělé svou rosu trpělivě chrání
ač sami se zážitkům nebrání
Ve vlnách zpět se vrací dojem přesvědčení
-kde jsou zakopány ta slova o lásce a o zázraku?
Škála perleťových vůní volá
potřebuje pohlazení od mléčné dráhy
A znovu politá mísa s ledem
kvapně přede obecné lidství
na počkání
Slunečním svitem prolnuté peří
opírá se o zdivo přírodního dotyku
sálá obrovská chuť po setmění
jako melancholie rotací
vše září a ve snech se brouzdá
po světlém setmění... | 
