|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Uprostřed noci sny se vytratily
kdosi mě vzbudil, na postel usedám
Co je to za hosta, že chodí v tuhle dobu
už vím, je to pan Měsíc, tak toho pozvu dál.
Měsíc se rovnou hrne do pokoje,
no tak pojď dovnitř, brácho, když už jsi mě vzbudil
je to už pár dní, co jsme se neviděli
povídej, kde jsi po tom světě chodil.
Ty to máš těžký, nocí bloudíš sám
když všichni slušný lidi dávno spí.
Občas se vetřeš na nějaký flám
krom básníků a cvoků se s tebou nikdo nebaví.
Najednou mizí, náš rozhovor je minulostí,
že prej už zase radši vyrazí.
Únava, kterou jak nemoc moje tělo hostí,
tlačí má víčka, však spánek nepřichází.
Mé malé srdce tiká jako na pochodu
pryč z toho světa, pryč, pryč, pryč
A já chci stále ještě ve dne vidět slunce
a za nocí jak tahle štěkat na měsíc.
Tak ještě zůstaň, prosím, ještě tě potřebuju
už čtvrt století stejný rytmus a já jsem špatný pán
nikdy tě nechválím, že mi tak dobře sloužíš
nikdy se neptáš, co ti za to dám.
Najednou je mi líto toho srdce
tak jako světa kolem a všeho, co v něm znám
Dvě malé krůpěje se právě narodily
v půl třetí ráno já s pláčem usínám.
|
|
|
