Lesklá zima s věnci

pod víčky sněhu

A postrádané vážky

nad řekami

 

Ronění skrze led

jaké louky za teplot

kdy smích se dere podle vlastních not

Stěhovavé vločky, plaše usedavé

A harfenistky doplňují stříbro sněhu

A pobité něhou rozkládají křídla pod lunární steny

 

Vlastně bychom mrzli, kdybychom netáli pod dechem lásky

A samotáři, roztají denně na polštářích,

V bytech jim vyraší mírné pampelišky

Jako vzpomínka na letní čárné plyše

 

Bylo to ráno plné sněhu a drkotavých plání

A v něžném těle

V jejích dlaních

Je stále jarní tání

Pod víčky sněhu

A postrádané vážky