|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Kdysi, když jsem byla malá, zdávalo se mi často o želvách. Jak mi chodí u nohy, jak s nimi plavu v akváriu, dokonce jsem ve snu jednu porodila – to byla moje nebolestivější noční můra. Chodila jsem pravidelně do zoo, zverimexu a kochala se všemi druhy obrněných stvoření, které tam měli. Jediné po čem jsem toužila a stále to nedokázala před rodiči obhájit, byla její koupě. Měla jsem před očima každé ráno, které budu vstávat s pocitem, že mě něco pomalého, stejně rychlého jako můj nehybný stůl, židle, postel,…hlídá. I přes nízký věk jsem už tehdy věděla, že je toto zvíře lepší jako chlap. Nikdy se nemůže stát, že by mi někam uteklo, a kdyby se o to byť jen pokusilo, můj „ruční polibek“ by ho přivábil zpět! Nikdy se nemůže stát, že bych kvůli němu musela na potrat! Nikdy se nemůže stát, že by mi bylo nevěrné! Mám zvláštní vlastnost, že mi při pohledu na mrtvého tvora, zůstane v hlavě „neresetovatelná“ vzpomínka a proto,…
Kdysi, když jsem byla malá, naskytl se mi nedobrovolně pohled na utopenou želvu. Vypadala jako z poloviny potopený Titanik. Pravá část jejího karapaxu se nořila pod hladinu zelené tekutiny a ta druhá, nad vodou, hrála barvami budov po požáru. Připadala jsem si jako znásilněná panna s krvavými myšlenkami a nechtěla už nikdy žádnou „podvodní bytost“ vidět. O suchozemské hromádce života neživota mi toho hodně navyprávěl kamarád, který také jednu vlastnil. „V zimě spí a v létě někde lítá,“ říkával tehdy s úsměvem a vzpomínkou na oblíbenou pohádku s čarodějnicemi. Nadchl mě tím, že ji stačí dát do šuplíku, kde prospí celou zimu. Do stolního tajemství se maminka nikdy nedívala, proto jsem setřásla veškeré obavy z rodičů a z našetřených peněz v prasečí pokladničce si želvu koupila. Nachystala jsem jí úžasný prostorný domeček! Na dno šuplíku jsem položila několik tištěných materiálů, ten z poloviny pokryla čerstvě natrhanou trávou, s vidinou každodenního vyměňování. Z maminčiny pečlivě udržované zahrádky jsem nakradla několik malých lístků salátu a nezapomněla ani na misku s vodou, kterou má mít každé zvíře vždy při noze, aby se vyhnulo dehydrataci.
Ve zverimexu jsem dala neuvěřitelnou částku za tu malou imitaci suchozemské želvy, ke které mi pan prodejce řekl, že je úplně zdravá, vitální a pokud se o ni budu hezky starat, přežije i mně. O slovní berle jsem se s úsměvem opírala po celou cestu domů, kdy jsem svůj zázrak hrdě nesla… Pod bundou! Ihned u dveří mě odchytil otec, snažící se mé ego nalákat na večeři. Já ale byla pevně rozhodnuta strávit celý večer vylepšováním jejího šuplíkového domečku. Při vystupování po schodech „jen vzhůru“ k mému pokoji, jsem se rozhodla vymyslet nějaké pěkné jméno. Nikdy jsem nebyla přehnaně invenční typ, tak jsem ji po pětivteřinovém rozhodování plivnutím pokřtila na Šuplinku! Jak říkám. Byla jsem mladá!!!
Kdysi, když jsem byla malá, chtěla jsem být pečlivá. Dlouho jsem přemýšlela, jakou barvu jejího zásuvkového domečku zvolím. Pak se mi, ani nevím proč, vybavil nějaký vojenský film, ve kterém se všichni bojovníci dokonale maskovali na motivy Ramba. Chtěla jsem jí dát to nejlepší a mimo jiné i možnost dokonalého úkrytu. Hned druhý den jsem zaběhla do barev a laků a nakoupila zelenou, hnědou a žlutou.
Kdysi, když jsem byla malá, byla jsem strašně blbá a šuplík pokreslila vojenskými motivy. Ihned na to tam svou den milovanou Šuplinku dala.
Kdysi, když jsem byla malá, zfetovala jsem v nabarvené zásuvce svého miláčka dřív, než nastala zima.
Když jsem byla malá, želva mě nepřežila.
Kdysi,…
|
|
