|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Jde jenom o to jedno?
Autor: Tepes (Občasný) - publikováno 17.11.2001 (00:21:17)
|
|  |
Jde jenom o to jedno?
Zamyšlení se nad blížícími Olympiádou
Od prvních novodobých olympijských her uběhla pěkná řádka let. Na konci dvacátého století už olympijské hry ani v nejmenším nepřipomínají závody pohublých gentlemanů, kteří se probouzeli i usínali s myšlenkou na Coubertinovo heslo, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Zájmy světových velmocí, jejichž jediným cílem bylo vyhrát a dokázat tak svou politickou nadřazenost, se po pádu železné opony zcela změnily. Nahradily je zájmy mamutích koncernů, které dnes vedou boj o to, který atlet ponese na svém těle jejich značku. Z olympijských her se začíná pomalu vytrácet důležitost, stávají se jen další z řady soutěží, i když pořád ještě soutěží nejprestižnější. Jako by už ani nešlo o to, jak se kdo umístí, kolik rekordů padne nebo kolik sportovců stane na místě nejvyšším. Najednou jde o to, která země bude mít nejlepší zahajovací ceremoniál, které město postaví lepší olympijskou vesnici nebo který stát dostane více miliard od sponzorů. Olympijské hry se promítají do běžného denního života. Zaplnily stránky i těch nejdražších novin, opanují televizní přijímače, ovládají radia a rozhlas. Vydělává se na fotkách, článcích, zprávách i skandálech. Možná, že tomu tak ale bylo již od prvopočátku. Možná, že teď je jenom více viditelné, více na očích, více se o tom mluví. Uděláme-li průřez olympijskou historií, zjistíme, že se skutečně jedná nejen o soutěž svalů, vytrvalosti nebo důvtipu. Jedná se také o sílu reklamy, politiky a ekonomiky. Zdá se to celkem logické, vždyť přece sponzoři jsou vždy nutní, reklama se vždy hodí a politika se vždy někam přimíchá.
Možná se ale dnes více než kdy jindy stává olympiáda komerční. Pomineme-li skandál s korupcí v MOV, který se stal minulý rok, je to bezesporu nejvýhodnější burza sportovců, nápadů a cen. I když tohle všechno víme, stejně vždy po čtyřech letech zasedáme ke svým televizorům a vzrušeně očekáváme výsledný boj. Jásáme nad úspěchem našeho sportovce a mnohdy ani ve skrytu duše nevíme proč. Jásáme prostě jen proto, že jásají všichni okolo. Olypiádu vnímáme jako něco velice prestižního, důležitého a pro náš národ i vysvobozujícího. Neboť pokud vyhrajeme, myslím tím čestně a poctivě, bude o nás opět vědět celý svět. Proč je to tak důležité? Protože to, co zná celý svět jistě stojí za to, aby tam velké nadnárodní společnosti investovaly trochu svého kapitálu a pomohly tak té malé a docela nevýrazné zemičce k seberealizaci.
Tak takhle možná vidí olympiádu někteří z nás. Možná ji vnímají i jinak. Jako historii, která se opakuje, jako dějiny, které budou nesmazatelně vryty do osudu. Lidé vnímají olympiádu jako něco velkého, úspěšného a důležitého. Když se dokážeme oprostit od takových skutečností a maličkostí jako jsou všelijaké aféry či skandály, je olympiáda skutečně to jediné, co alespoň na pár týdnů dokáže spojit všechny národy na naší planetě a vdechnout jim trochu toho dobrého bojového nadšení. Přece jen mi to ale nedá a musím se ptát:“Jde skutečně jen o to jedno?“ Musíme v televizi sledovat amerického atleta, kterak zcela nenápadně a nenásilně propaguje Coca-Colu? Skutečně musíme věnovat pozornost skandálům, spojených s nežádoucí propagací dopingových látek? Nebo se máme soustředit pouze na sport, závody a soutěže? Otázkou zůstává, jestli to vůbec ještě jde. Olympiáda je totiž nerozlučně spjata s aférami, dopingy, komercí a politikou.
|
|
|
