Petr Vaněk (Občasný) - 16.7.2006 > pojem třetí kultura je dost divnej, myslím, že to Jirous utrousil v zápalu někde ve svým ideologickým projevu, nepleteš si to náhodou s třetí ug. generací (potažmo druhou)? opravdu, můžeš mi věřit, že druhá bohatě stačí a je mnohem sdělnější než vypočítávání odrůd kultur... jak už je jednou druhá, nemá smysl to eskalovat (leda v nějakým politcko-ideologickým projevu), má-li se vytvořit prostor pro kontinuitu pospolitosti. a hlavně, v sekundární literatuře jsem se s pojmem třetí kultura nikdy nesetkal, ani u Machovce... vlastně to do tebe slyším poprvý, a že jsem se o tom něco načetl...
krom toho - Vokno vzniklo někdy v roce 82? 5? - a co v něm stojí? časopis pro druhou kulturu... tím vším bych se řídil.
no, možná, že nemusí být duchovní člověk, ale Vieweghovi ta duchovní složka zrovna pekelně chybí, je uzavřenej ve svým světě multikin, vináren jánevímčehovšeho, ale nikam se nevydává na cestu... souhlasím s názorem Čulíkovým, kterej napsal cosi v tomto smyslu v recenzi na Lekci tvůrčího psaní. ta šílená banalita mě nepřestává iritovat - a musím přiznat, že kvůli ní jsem se nebyl schopen dostet přes první stránky Vybíjený (snaha byla)...
to označení duchovní člověk mi připomíná rozlišení Patočkovo, když popisuje jakej je rozdíl mezi intelektuálem (modelově sofisté) a duchovním člověkem (modelově Sokrates), neházel bych do toho ten patos.
to o Petře Hůlový si myslíš možná ty a někdo, ale mě do toho netahej...;o)
to že je upřímnej je jedna věc, ale druhá věc, jakej to má všechno efekt. on tam podle všeho prostě opět nedokázal vtisknout něco, po čem by si člověk řekl "jo". a já už mu to opravdu, pln lítosti;), začínám ze srdce přát, aby se mu to povedlo... zároveň mám dost pochyby. je mi zřejmé, že jeho argumentace, kterou používá třeba v Lekci vůči kritice, by se dala rozmetat naprosto s přehledem, taktéž mě uzemnila věta Jolany z filmu Účastníci: maminko, já si nemůžu vybírat (pěst mezi voči). rovněž psychologický rozbory by opravdu stály za to: je neuvěřitelný, že začátek filmu je postavenej na tom, jak se všichni za všechny naráz stydí nebo se bojí, aby se neztrapnili...
nevím, proč když to ví, že chce bejt na jednu stranu dobrej spisovatel na druhou stranu bavič, když vidí ten rozpor, proč si konečně nevybere. člověk má pocit, že se prostě z naladění (Heideg.) jeho osoby už nic kloudnýho nevyklube...
kojení... na tom je něco divnýho? no, záleží, co popisoval a co dělali... ale to dítě to ještě nevnímá, nepřikládá tomu žádnej význam...
