|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Když vítr se její páteře
dotýká a naléhá na ni,
mrazí ho, musí. Od moře
záda zdí stojí v pronikání
jakoby jediný pevný v doteku
bod.
Okna se vyklání, výklenkům
čas v čekání současně
obrazem plní rysy. Kdysi už
snad ani nepřijdou, molo nůž
rozlomí ústřici.
Za básně
platí se slovy jako c´est toi
nebo s´il vous plait
či „oblouk“, „dny“, „vystouplé“, tvá
pobřeží jsou věta
složená, lomenou vlnu směr klenutý chce proti fasádám v plachtoví činžáků kvést.
Pochodem
c´est-
a!
|
|
|
