upocenými špinavými okny

leze mi do bytu

(mizerné slunce)

a spaluje všechno, co bylo mi krásný

co včera bylo tu

nenacházím

slunce mě spaluje, ohněm mě dusí

bůh ví,

že tyhle pocity jsou jen v mé duši

apaticky na posteli sedím

(já nejsem blázen)

jen prostě občas do blba hledím

(někdy na strop, jindy na zem)

zapálím cigaretu

sirkou jež nechytá

kousá mě do rtu

myšlenka ukrytá

podobna nicotě, na cestě k zániku

ztracená všem

jak malý vajgl na velkém chodníku

(jsem - nejsem)