Poštěvák z veleryby

Prolog: ve vědění je síla

Víš jak uspokojíš velerybu?

Praštíš ji lopatou po poštěváku.

I.

Toto vykládal Mejla Buran v hospodě, všichni se smáli, já né, nevím jestli je to pravda, jestli to opravdu funguje, jo tak nad tím jsem přemýšlel celou cestu domů, v noci se mi zdálo o moři a poštěvácích velkých jako sloní prdel.

II.

Mám holku, mám ji rád a ona má ráda sex, ten já mám rád taky, protože až dosud jsem si ho moc neužil, má holka je moc pěkná a je fajn.

Dneska jsme zase spolu, její rodiče jsou v divadle, dneska to bude dobré milování, už je svlečená, ale já si musím odskočit do kůlny vedle domu.

„Na co máš tu lopatu?“, ptá se mně, když se vrátím a já říkám, zavři oči lásko, bude to fajn.

Strašlivě zařvala a já jsem asi zas jen u onanie.

III.

Když jsem byl malý, byl jsem v zoo, pak už jenom párkrát, teď tam jdu zase, u pokladny chtějí zjistit, na co mám tu lopatu, pustí mně, myslí si, že jsem dobrovolná výpomoc, ale zase kvůli tomu musím dvě hodiny odhazovat sníh.

Utíkám jim, mířím k expozici s akvárii.

Ošetřovatel u vchodu se ptá, proč tu chodím s lopatou, pak si promne oči a začne řvát.

Taky jsem si na něj vzpoměl, je to ten, co mně nedávno vyhodil z pavilonu opic, když jsem zjišťoval, jestli má orangutan pevnější prsa než moje holka, co měla ráda sex.

Krutý světe, jsem nepochopen a trestán ranami zlého osudu.

IV.

Blíží se vánoce, pod stromek si přeju velerybu, třeba jenom malou, všichni si myslí, že jsem magor.

Musím zabít kapra, doma se bojí krve.

Na štědrovečerní večeři je filé, všichni kolem mne mlčí.

Kapra setřela máma hadrou.

V.

Já už to nevydržím, sežeňte mi někdo velerybu, nebo mi ji pujčte, jenom na chviličku, dám za ni všechno, jenom jednu blbou velerybu, chci snad toho tolik moc?