Byla jednou jedna Moruše a ta se jmenovala Kláruše. A pod ní bydlela prapodivná a podivná bourca morušová, jež se zovala Jádrová. A ta divná Jádrová neměla se šlechticem a šíleným geniálním vědcem de Jádrem společného pranic...a z toho vyplývá, že obyčejné Kláruši je to nanic. Nemusí se vůbec vztekat,může leda kolem štěkat. Abychom však pokračovali- jen tak si tam spolu žily a vůbec se netrápily. Jenom občas Jádrová byla z Mourše hotová. Igelitent pochopí však,že milá K.-M. nestojí za mák. Ani za ten mák to není, Moruše nám nic nevoní. Jádru se to nerýmuje (chacha), jenom tady přibluduje. Nemá talent básnický, nebude z ní Vrchlický. Vrchlický byl stejně béčko(nic osobního) a Klára je míň jak céčko. Proto chytré de Jadérko netouží být Vrchlickým,jelikož je navíc mrtvý, neobdivován leckým. Klára tedy končí a s vámi se loučí. Dále už jen ticho....jen de Jádro zbývá, takhle už to bývá...