Krabí žal

Plave si sardinka

na korál hledí

vidí jak krab pláče

na kostře sledí.

Zrychlila otáčky

připlula tiše

"Krabíku proč pláčeš

kostře na břiše?"

Krab juknul na rybu

slzu si utřel

"Já spáchal jsem chybu

prosím vem devítku

a zblízka mě zastřel."

"Měl jsem já vajíčka

svých dětí milých,

když v tom se první

z mých synů vylíh.

Vzal jsem si kokainu

zapomněl na děti

zašel jsem na disko

tančil tam do pěti.

Když jsem se zpět vracel

u korálu zvracel,

viděl jsem sledě

...viděl jsem bledě....

Krabíkama se cpal

z přežrání tam i spal.

Klepetem jsem ho tam

rozpáral na kusy,

děti jsem nenašel,

toť marné pokusy.

Byly již ve střevech

mrtví a bez duší

natrávené ze šťáv

tlak ni pulz nebuší.

Sardinka poslechla

krabího smutku,

ze srdce kámen

ze srdce hrudku.

"To velká tvá chyba ,

já neplodná ryba

jsem tvým samosoudcem!

Nemáš už právo žít,

nechej své tělo hnít

a nasyť druhé!"

Tasila naň ho zbraň

"Zaplatíš krabe daň,

ty jsi měl ten  um

mohls mít děti

zmařils jej

....ach vy krabíci sjetí...

........... bum!