On si jen tak slastnil,
nic nedělal,
jenom ležel a poslouchal rádio,
vlastenecké sokolské zpěvy
a své myšlenky nechal
slastně nenásilně skorolíně
plynout po bílém stropě,
do něhož zíral.
A v souznění s optimistickými písněmi
pronikalo skrz okno veselý slunce,
čaj byl horký,
jeho tělo se občas rozkošnicky protáhlo
a slunce hodilo do jeho duše
dávné zářivé obrazy
krásných zelenozlatých pohledů dnů
tam na dvorku
kousek od lípy, kostela,
pod bělomodrým nebem.
Ano maminko a tatínku.

28.10. Léta Páně 1997