Divnej den...

Češu se hlavou dolů,

poslepu, dohola,

nůžkama řeším minulost...

odstříhnout, vyhodit,

podvázat, zalepit...

neklást odpor

a tiše se usmívat,

tak je to v pořádku,

už umím počítat,

zavolám taxíka,

zamávám kostlivci

do orloje,

za úkol napíšu

poslední vůli,

zametu smetí za dveřma

svýho nepokoje...

to je ale počasí, že, paní...?

stmívá se a já mám hlad,

 taky bych se chtěla milovat,

ve schránce zase jen složenky

- vůbec ne složené -

zase jan tak nestydatě roztažené,

zaskočí mi sprosté slovo,

vykašlu ho až k ránu, sláva!

a i kdyby ne,

stejně by mě bolela hlava,

takže to vlastně nevadí,

že mě nechceš,

stejně tě neznám...

...fakt divnej den...

tak zase někdy...!