Loutka

 

 

Nenechavý hmat
               a visí na niti,

těžko zahřívat,
ledovost nebytí...

 

                   minulost jí anuluje,
                            kříž s pohledy se sráží,
                                         pohřbená tam mezi thúje,

 

 

odsouzena vizáží...

 

 

kdo tu víc, a kdo snad míň,
do pomyslných sfér času,
zahrnul pár propadlin,

             topíc ji dál v močkách kvasu...