Ráno byla ještě tma

při vstávání sliby za krkem.

Budík si chrčivě tančil po stole,

tma stále vládla,

naděje večera pláchla si do nicoty.

Spustila jsem nohy…

visely

..přes postel.

Chtěla otočit jsem hlavou,

však seděl tam slib,

utajená vzpomínka na noc.

Vratce jsem se postavila,

končetiny mě neposlouchaly..

zmateny tmou.

„Budete se kácet?“

„Budete.“ řekla jsem si,

vyrovnána s touto skutečností

a sunula se k zemi.

Cestou jsem zahlédla ..

..svítání.