Kačer má kačenku

a kačenka má strach,

že nebude žíti

její milovaný vrah.

Kačer se však bojí,

že jim odpojí

vodu milovanou

a oni osiří, spolu s vanou.

Oba tento krátký čas žijí v obavách,

že život jejich založený na pěnách

do koupele, rozplyne se a do postele

vklouzne duše majitele ve zcela čistém těle…

Odpadem voda tiše odtéká,

kačenka už se neleká.

Na dně zůstanou už jen chuchvalce pěny,

v nich po proudu dva žluťásky uvězněny

všichni nechají a pak prchají,

jen si šeptají…

Světlo zhasne a kačer žasne,

na suchu je vše jasné…

Kačer má kačenku

blízko, ne však na dosah.

Kohoutek jen tiše kape

a každý z nich chápe,

kdo byl ten nenáviděný vrah!

A tak dál potají jen tiše čekají,

až vodu připojí a šťastně přečkají

další noc bez sebe

ve vaně místo postele…