Jizvi terakotových cihál,
keré udělal sám bežec,
čas,
a okradl nás,
o mladost poznaní.
Už dávno přestala jsem,
vnímat bolest lidskou,
už dávno necejtim nic,
a noc mi jede v stríc.
Mně je to tak jedno,
jako polévkové lžici,
ve studené rybací polévke,
kerá časem vychladla,
tak jak já.
|