Prší
a lidé se před deštěm schovávají,
asi se bojí deště,
asi ho nemají rádi.

Prší
a milenci se k sobě tulí,
ne že by jim déšť vadil,
ale je jim tak lépe.

Prší
a pes u boudy štěká,
že život na řetězu,
že je na nic,
tak ať mu aspoň svítí slunce.

Prší
a poslanci v parlamentu
zas hrají s voliči
svlíkacího pokra,
tak která, která strana
je dnes na řadě.

Prší
a manželé na balkoně
jak na prknech co znamenají svět
řeší svou krizi středních let
a diváků mají spoustu,
celé sídliště.


Prší
a dívka bez deštníku
už nikam nepospíchá,
protože ví, že déšť, že jí sluší;
vždyť mokrá blůzka
tak zvýrazňuje její vnady.

Prší
a muži kolem se usmívají,
protože déšť dokázal
během malé chvilky to
o čem oni jenom sní.

Přestalo pršet
a lidé vyšli z úkrytů.
Milenci dál se k sobě tulí.
Pes stále štěká,
že na řetězu se mu nelíbí.
Poslanci šli domů.
Ti manželé se rozvedli
a na balkóně teď pláče jejich syn.
Tu dívku a její blůzku vítr usušil
a muži kolem,
muži posmutněli…