Pozdravuji Tě

nebe

zatímco hlína mi padá do tváře

drásám si obličej

rvu si vlasy

ale klesám pořád níž

v rozervaných kalhotách

s plesnivým padákem

do hlubin,

ostrým červů tesákům vstříc

tesákům oddaných temnostním činnostem

pod balkonem opřený

s lahví od vína

korku plné uši

už nikdy nikdo nespatří mě

do vrstvy splínu

ponořený obličej

na lavici odsouzenců

závist a pýcha…