Měla jsme spoustu kamarádů.

A mám jich míň.

Nejsou stejní. Mění se.

Na pozici prvních přicházejí poslední,

a ti první odcházejí.

Jsou, ale jako by neexistovali.

Obcházejí kolem v neviditelném oblouku

s pohledem upřeným vpřed.

Jinam. Mimo mě.

Nevidí, neslyší. Nezajímají se.

Berou s sebou kousky mých pocitů,

kousky mě samé a rozhazují je

plnými rukami po příkopách.

Zapomínají. Nevracejí se.

A v tichosti sami mezi sebou vyčítají,

že se měním...