Na poslední stránku duše

je třeba napsat, možná jen říct

či šeptem... pár slov na rozloučení

sbohem, nashle a snad nabudúce.

Vůně lenošivá

a zmatená

jako pruhy tygříka, taky zelená myš

s dudlíkem pod čumáčkem,

svíčka s vůni vanilky či jasmínu.

Znám všechny ty pokooje,

věci s sebou vozím,

po letech,

pokaždé

na jiném místě

loučíme se na poslední stránce duše

v Brně, s každodenní hóknou,

se čvachtavým prýglem

a šalinkartou, co se jí skrytí revizoři snaží znát.

Rande na Čáře pod hodinami

či na Mendláku, Šilingráku, Zelňáku

pro svítivá světýlka na náměstích

a neónové nápisy hotelů při pohledu ze Špilasu.

Ruku v ruce jdou si

lesem, temnem, uličkami

pokleslí v ramenou,

zešedlí stářím,

zemdlelí steskem,

unavení štěstím,
zavraždění omylem

na rohu pod lampou,

co s oblibou si u ní sedá

pes.