A tak stejně jako vždy

nořím se do prázdna.

Proplouvám úvaly, krasy a řekami,

dávám pozor jen na lomy a kamení,

abych zase vcelku byla,

zjištěna mýlka v davu,

pár světel,

pár zvuků,

pár nocí v tichu snění

a nevidět rozednění

v sedačkách autobusů

křížím trasy, čáry máry, davy, lásky

zametám, stopy v prachu zrnek,

otisky ve sněhu, co napadl k ránu,

mizí v žáru, roztéká

po listech, padá, kape, nechce, neumí,

tak máš naivní důvod

mít cosi, cos´ už dávno ztratil,

bojovat za návrat,

bojovat za neuchopení

ruky v ruku

a slyšet "tak zůstaň", možná "vrať se"

a kdyby všichni byli ochmýřeni býlím,

sfoukneme svíce a půjdeme

zase o dům dál.

K návratu, co zůstal nedaleko,

umírá v šuplíku zavřený

poslední, růžový

snový

slon.