Tančila bych,

mávala na pozdrav,

jásala

a zářila radostí

a není proč

a já se tak bojím nakazit své druhé já

beznadějné,

umíněné,

bezohledné,

zoufalé.

Něco za mnou zůstalo stát

a něco přede mnou utíká...

Vločky umírají na horké tváři

urputně,

obětovávají se

a já plnými rukami nabízím

cit...

Hroudy hážu do davu,

obejděte je,

míjejte je,

budu házet dál,

aby mi už nakonec

nezbyl ani kus ani kousek

ani závan větru po citu

a po mě

přehluboká, naprostá

propast.

Tančila bych

tanec zapomnění

s oprátkou na krku

pro pobavení

a zavržení

těch druhých...