Kouzelný světe! Tygříku! Řekni!

Mlčíš si do ticha,

zbabělý sen dává naději,

hudba proměňuje slova v melodie.

Víš, že máš

pár počmáraných stránek

a ještě kus zbývá a bude další rok.

A kdysi dávno se to zdálo neskutečné.

Bývaly potemnělé večery,

choulily se do noci.

Po pár letech není tma temnější,

když světla ubývá.

Kusy nicoty po kapsách po cestě na ÚAN,

přestupy, výstupy, nadchody,

ztrácet se do daleka.

Tak moc bychom chtěli... víc.

Zbabělý světe! Tygříku! Řekni!

Díváš se do prázdna.

Brutální sen zabil naději,

melodie se odráží od stěn a tvoří slova.

Nevíš, že ještě máš

pár prázdných stránek...