|
| |
 |
Čaj na Sahaře
Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 17.10.2001 (00:58:58), v časopise 1.11.2001
|
|  |
ČAJ NA SAHAŘE
V horách nedaleko Mahrina žily tři dívky, jmenovaly se Utka, Mimuna a Aiša. Vydaly se hledat štěstí do M´zabu, kam většinou dívky z hor chodí vydělávat peníze, chtěly však jen jedno, víc než co jiného: chtěly pít čaj na Sahaře.
V M´zabu byli všichni muži ošklivý jako vepři, dívky tančily po ghardajských kavárnách, bylo jim smutno a stále snily o čaji na Sahaře.
Jednoho dne přijel mladý Targuijec, urostlý a krásný, povídal si s Utkou, Mimunou a Aišou, ony poslouchaly a potom řekl: „Zatančete mi,“ a ony zatančily. Potom všechny tři pomiloval, každé dal stříbrnou minci a odjel na jih.
Všem třem bylo moc smutno a m´zabští mužové jim připadali ošklivější než kdy jindy.
Přešlo mnoho měsíců a jednoho dne si řekly:“Takhle to s námi dál nejde, pořád je nám smutno a nikdy nebudeme mít dost peněz, abychom mohly pít čaj na Sahaře, musíme jít, i bez peněz.“ Dají dohromady své tři stříbrné mince, koupí konvici na čaj, tác a tři sklenice, zbytek peněz dají jednomu bachhamárovi, který je nechá jít se svou karavanou na Saharu.
Jedné noci přijdou k velikým dunám, když Slunce zapadá, a pomyslí si: “Tak, a jsme už na Sahaře, uděláme si čaj.“ Když vyjde Měsíc, vezmou tác, sklenice i konvici a vyjdou hledat nejvyšší dunu, aby z ní viděly celou Saharu. Utka povídá: „Vidím vysokou dunu.“ Jdou k ní a vylezou na vrchol. Potom Mimuna řekne: „Já vidím dunu tamhle, je vyšší a uvidíme z ní až na In Salah.“ Jdou k ní a duna je mnohem vyšší. Když vyjdou na vrchol, Aiša řekne: „Podívejte, támhle je nejvyšší duna ze všech. Uvidíme až k Tamanrassetu, tam žije náš Targuijec.“
Vyjde Slunce a ony stále jdou, v poledne už jim je veliké horko. Přijdou k duně, ale stoupají a stoupají. Když vylezou na vrchol, jsou velmi unavené a řeknou si: „Trochu si odpočineme a potom si uděláme čaj.“ Vytáhnou čaj, sklenice a tác. Potom si lehnou a spí.
O mnoho dní později projíždí kolem další karavana a jeden muž na nejvyšší duně něco spatří. Jde se podívat nahoru a najde Utku, Mimunu a Aišu, leží stejně jak tenkrát, když šly spát. A všechny tři sklenice jsou plné písku…
A takto pily čaj na Sahaře.
(Paul Bowles: Pod ochranou nebe (1949))
|
|
|
