Stroj času

Proč ten čas tak letí?

Před chvílí jsme byli děti,

co na všechno měli moře času

a po škole užívali slunečního jasu.

Jakoby někdo zvonkem zazvonil,

nikdo nás nikam nehonil,

A my teď tady sedíme,

na mořskou hladinu hledíme,

podívejte na tu krásu!!!

Jak mořské vlnky

utekly i naše dětská léta,

Kde je dědeček, babička, teta?

Teď v kamenných celách zavření

volíme na čas myšlení…

A na co? Proč?

Tak jako dětský kolotoč,

se točí i stroj času.

Zavolej, křič a hulákej!

Ničím nepřesvědčíš lidskou rasu,

aby na okamžik zastavila stroj času.

Raději zamkni a zahoď klíč. Utíkej!

Jaké to bylo,

mít plno bezstarostných kamarádů?

Kolik ti bylo,

když jsi poprvé rozluštil tu záhadu…

Že stroj času se nikdy nezastaví…

To přece víš,

Tak o čem sníš?

O tom jak jsme byli malí?

Na písku, jak s ostatními jsme si hráli?

O každou maličkost se pohádali,

Na tvou první pusu, vzpomínáš?

Vrátit se zpátky, co za to dáš?

Stroj času, jak moře slunečního jasu, se točí dál…