Než si pro tebe přijde smrt

Na napij se. Prosím…

Vidíš jen pochmurné nebe, které je zatažené. Není na něm nic, co by člověka pohladilo po duši. Jen bolest, krutost a nenávist. Máš sucho v těle. Nemáš žízeň, ale přesto si připadáš, jako uprostřed vyprahlé pouště. Najednou uvidíš studánku. Jen tak. Běžíš k ní ze všech sil a chceš ukojit svou touhu. A pak zjistíš, že je tam jen zrcadlo. Zrcadlo, které ti sečítá tvé hříchy a dobré skutky. A ty čekáš, jestli se v něm objeví nebe nebo peklo. 

    Setmí se. Vzpomínáš na celý život a potom začneš přemýšlet, co se stane.

Je smrt překážka?

Je život jen těžká zkouška?

Je smrt osvobození?

Nevíš na co se ptát a přesto máš tolik otázek. Myšlenky a pocity se ti kupí do jednoho balíku, jenž pošlou pryč a ty můžeš začít žít jiný život. Ale bude skutečně takový, jaký sis přál?

   V dáli zahlédneš stín. Naskočí ti husí kůže. Máš zlé tušení, že je to právě Ona. Mocná.

Prý nikdy nikdo neviděl její tvář.Každý se jí bojí pohlédnout do očí… 

                          Přibližuje se…

                                                    Ty usínáš….

                                                                             A uvědomuješ si…

                                                                                                              Že smrt je….