Zoufalí táhneme se do dálek
s obušky, s hlavami
v pytli.
Chceme si rozumět za každou cenu
pro každé slovo vyřčené z úst.
Mimoděk ztrácíme
majetky a tváře
zapomínáme
živoucí tvory
uvázané u zábradlí
v předvoji bank.
A zeď se stává bezpředmětná
naslouchá žalům
a vzlykům
a nářkům
a roznáší to ticho do všech stran
tiše špitající v koutku
duše
tak suše
jako když umíráček zvoní
bez emocí
na dně moře
a nehynoucích krás
které už těma mrtvýma očima
neuvidíme.
Tak mluvte blázni
od časů do časů
svěceni touhou
namodralých mlh...
|