Prší a venku nám tma dává náskok

před sebou samými

otvory do duše

sype slova spojená do vět

zobrazená na displeji s oranžovým podsvícením.

U2 v černé bedně tiše úpí

do života

co utekl mu dnešní den zase jako voda

a padá teď z mraků nacucaných hladem

omývá oblázky rozkopnuté po chodnících

a prach z cest, co vedou stejnými drahami

obnažených těl a duší

když chtěli bychom tak neoděni

skrývat se

v listí a dukátkách květů, stříbrných zvonků

jiskření slunce v bledé dáli

a zdálo se nám neskutečné

když rána bývala namodralá

a západy tak zčervenalé

ve všech barvách

pojďme do nich vyznačit stopu

aby i po nás zbylo víc než jen

růžová pára

schovaná za duhou času.