Žil byl malý pytlíček,

vstával jenom na klíček.

Zrána vstanul jednou zas,

zima byla, vůkol mráz.

Zmrznul malý pytlíček,

padl a už se nehýbal.

Zamrznul k němu chodníček,

sám zůstal malý pytlíček.

Za sto let v rameni bezmasém,

setkal se s velkým ocasem.

Byl to ocas zázračný,

dlaněmi ho zahříval.

Pytlíček si slastně broukal

a ocas se na něj koukal.

Byli spolu dnem i nocí,

milovali se jak dva cvoci.

Pak si vzal ocas paruku

a požádal pytlíka o ruku.

Svatba byla veliká -

- ocase a pytlíka.

Jsou to ale malí smradi,

do dneška se mají rádi,

žádná hádka, žádné stresy,

dobrou noc a....

.... chraňte lesy!