Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 22.12.
Šimon
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Když hledíš mi do očí
Autor: Lola (Občasný) - publikováno 6.3.2006 (23:42:05)

Když hledíš mi do očí

Sladké tóny hudby se rozléhají po celém sále. Podivné prázdno je cítit ve vzduchu, vládne nesnesitelná atmosféra. Nehlučná, nesoustředěná.

Pozoruji, jak se tanečníkům a tanečnicím vlní večerní šaty, blyští náhrdelníky na krcích, drahokamy na rukách a jejich chladný pohled, který se upíná stále na jediný bod. Cítím, jak jim smrtící prázdnota vládne nad  myslí a srdce svazují trnité provazy. Hledím jim skrze oči, snažím se porozumět jejich duši. Zdá se jakoby ztratili pro co žít.

                                                                                                        

Mladá žena leží uprostřed silnice s šípem, který jí proťal břicho. Těžce oddychuje, je na konci svých sil. Běží k ní muž a chytá ji za ruku. V očích se mu třpytí slzy. Vyměňují si pohledy, však ani jeden nemluví. Jen na sebe upřeně hledí. Zavírá oči a srdce jí pomalu přestává bít.

Muž hlasitě vykřikne žalem. Z těla vychází duch mrtvé, obchází ho a dotýká se jeho ramen, aby jej uklidnil. On stále drží ruku ženy, už mu jen proudy pocitů ztékají po tváři v podobě vody. Poslouchá a odkudsi mu někdo šeptá: „Smrt nás rozdělila, ale jednou nás znovu spojí. Zase budeme spolu“

 

Zpoza okna smutně vyhlížejí dvě veliké modré oči už několik hodin. Nikdo nepřichází, stále čekají, zůstávají nalepené na sklo a dívají se, jak po cestě proudí davy lidí, kteří míří na trh. Den se přelívá v noc a noc zase v den. Víčka jemně klesají a znova pozvolna stoupají. Najednou sebou trhnou. V modrých očkách se teď odráží dvě objímající se postavy. Jedna v bílých, nadýchaných šatech a druhá v černém obleku.

Starší pán vchází do dveří domu, kde celou noc nikdo nespal. Naproti, ve výši jeho očí, se houpe oběšená, mladá dívka. Přiběhne k ní a vezme ji do náruče a slabostí se sesune na podlahu. Snaží se něco říct, však jeho roztřesené rty se jen bezzvučně pohybují v bolestivé slůvko: „Dcerko!!!!!“

 

Pán v bílém plášti pohlédl přes kulaté brýle na roztřesenou osůbku s kruhy  pod očima: „Slečno, měla byste se rozhodnout.“

„Opravdu není žádná šance, pane doktore?“ Pohlédla na něj krví podlitýma očima.

Doktor zavrtěl  hlavou „Jen mu můžeme zkrátit utrpení.“

„Jak dlouho by ještě takhle mohl žít?“

„Dva dny, možná i tři. Ale upozorňuji vás, slečno, tohle je jen bolestivé přežívání na přístrojích.“

„Zmírnit bolest nemůžete,“zeptala se, ale dobře věděla, že už je rozhodnuto.

„Jen do jisté míry, ale potom už člověk ani neví, že žije.“

„Dobře, jiné řešení mi asi nezbývá, že?“Její hlas se tak třásl, sotva jí bylo rozumět.

„Myslím, jsem si tím jist, že to bude tak nejlepší… Souhlasíte tedy?“

„Ano,“ přikývla, rozloučila se s doktorem a urychleně opustila prostory nemocnice, aby se konečně mohla nadýchat čerstvého vzduchu. Tam si sedla na lavičku a tiše se rozplakala. Žaludek se jí svíral, cítila prázdnotu v duši a osamění. Pořád si dokola opakovala, že by stejně zemřel, že to pro něj bylo nejlepší, nepomáhalo to. Brečela čím dál hlasitěji a zrychleně přitom dýchala, měnilo se to ve vysilující záchvat. Až nakonec jí došly síly a ona se vysílením položila na lavičku, kde ležela dokud se jí znova nezklidnil dech a nepřestala se třást.

 

 

Ještě jeden pohled vrhám na tančící přízraky, zhluboka se nadechuji a otáčím se. Pomalu odcházím z plesu bezduchých do tichých nočních ulic.

 

Každý člověk má pro co žít, jen je třeba hledat, když to ztratíš. Zdá-li se, že život se vám hroutí, položte si otázku, co je to vlastně život? Kdo zná odpověď stejně jako já, zjistí, že za každým mrakem se opravdu skrývá jen a jen slunce.



Poznámky k tomuto příspěvku
ztratila (Občasný) - 8.3.2006 > Doufám, Cappie, že to s těmi hádkami nepatří mě, páč já jsem v poslední době nějaká extrémně hádavá:)

Lolo, necháme té debaty, protože by stejně nikam nevedla, každopádně jen duše k psaní, k dobrému psaní, nestačí. Na to třeba přijdeš časem. Na začátku jsi v tom smyslu, že nejsi vypsaná, zkušená autorka. Věk je při psaní důležitý - a především v psaní o vztazích, k němuž řadím i tenhle tvůj text. Ve třinácti prostě logicky nemáš se spoustou věcí z téhle oblasti osobní zkušenost, většina věcí tě teprve čeká. to není invektiva, to je prostě fakt.

<reagovat 
 Lola (Občasný) - 8.3.2006 > Ztratila> Aspoň že ty zrovna víš o čem mluvíš..

Jo necháme toho...Protože s tebou bych se tady hádala asi hodně dlouho...Jenom ti řikám jedno: Nesouhlasím s tebou.
<reagovat 
 sibyla (Občasný) - 9.3.2006 > Ztratila> No mě není 13, ale více ... ale Lole nějak rozumím. Máš pravdu v tom, že těžko může někdo psát např. o vztazích - milostných když je neprožil. Ovšem - jelikož věřím na minulé životy, tak i toto je sporné, protože může mít vzpomínky z minulosti.

Já osobně si myslím, že Lola má talent, ve svých dílech má srdce a cit. Vím, že zde na totemu letí spíše krváky, to jsem už pochopila, ale vše není jen o hororech a těch špatných věcech. Myslím, že by to mělo býti i o naději.
Ale nic proti Tobě... :-) Každému se líbí něco jiného a o tom to je.

Přeju krásný den :-)
Doporučil 
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 7.3.2006 > Přesto si myslím, že se v psaní posuneš dál jedině pokud při něm budeš používat mozek, přemýšlet hlavou. o kompozici, o jazyce.  
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 7.3.2006 > Ztratila> Tak to se ohromne mýlíš. Dokud jsem psala mozkem, nestálo moje psaní za nic, pak se mi změnil trochu víc život a já začala uvažovat zcela jinak, od té doby rozhodně nepíšu hůř. Jen počkej..až bude mi osmnáct...až bude mi dvacet...až bude mi padesát. Pak uvidíme, jak budu psát.
<reagovat 
 sibyla (Občasný) - 9.3.2006 > Lola> Lolo vůbec nemá cenu zde polemizovat. :-) Myslím, že je dobře, že věříš sama v sebe.
Tak se drž. :-)
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 8.3.2006 > V 17 letech máš na takové řeči právo. Přesto - pořád píšeš mozkem, protože rozum i cit člověka se rodí v mozku. Samotný cit ale v psaní nestačí, próza se zdá být jednodušší než je, spojuje se v ní fantazie autora, jeho pozorovací a jazykové schopnosti, životní zkušenost, empatie... Kvalitu svýho psaní podle mě nemůžeš objektivně posoudit. Rozhodně ne objekttivněji než nezúčastnění čtenáři. Jednou z velkých výhod totemu je, že ti nastaví maximální zrcadlo, názory lidí nejrůznějšího věku z nejrůznějších prostředí. je samozřejmě těžký přijímst negativní kritiku a člověk má podvědomý pocit, že se musí bránit, rpotože má pravdu, zatímco ostatní... Přesto: nikdo tě tu nechce zbytečně kritizovat, rpanýřovat, obviňovat, můžeš to pojmout jako souboj s oponenty, přesto by stálo za to se i nad negativními připomínkami zamyslet. Negativní připomínky jsou pro autora cennější než kladné ohlasy. Posunují ho dál. Pokud má chuť být lepší. pokud nemá pocit, že už je nejlepší.)
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 8.3.2006 > Ztratila> Mně je 13.
<reagovat 
 sibyla (Občasný) - 9.3.2006 > Ztratila> S tímto naprosto nesouhlasím. Pozitivní kritika autora možná posune, ale negativní...
To snad ne, no a myslím, že skutečně dobří autoři zde nepublikují, ale mají spíše svoje stránky, o některých fakt dobrých vím ... skutečné talenty ...
Možná by stálo za to se nad tím zamyslet, myslela jsem si původně, že tento server má autorům pomoci a ne je odrazovat, ale podle některých reakcí je spíše opak pravdou. Znám několik lidí, co zde publikovali a úplně přestali kvůli kritice a to je myslím škoda. Nebo si myslíš, že ne?

Toto nemyslím přímo na Tebe, ale zde tak všeobecně a myslím, že je to velká škoda. Protože jsou zde opravdové talenty... :-)
<reagovat 
 sibyla (Občasný) - 9.3.2006 > Ztratila> Ty máš 3 části - tělo, mysl a ty jako duše. Cit se určitě v mozku nerodí. :-( Cítíš ty jako duše a duše přeci žádný mozek nemá. /Možná na tyhle věci moc nejsi, ale pro upřesnění./ Takto to vidím já, ale nevnucuju... každý má jinou cestu. :-)
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.3.2006 >

Sibylo,

možná je to otázka vkusu, osobních estetických měřítek. Já tu dělám jen to, co svedu: snažím se co nejobjektivněji hodnotit texty. Poznám dobrý od špatného, umím pojmenovat, co je podle mě špatně, i odlišit jakýsi osobní dojem od chyby obecné. Není v tom nic osobního. Řídím se pouze vlastním vkusem a znalostmi, nikoli tím, „co právě letí na totemu“. Pravda je, že na totemu – jako asi na netu obecně – je pestřejší a kvalitnější výběr v oblasti poezie, protože poezie je prostě pro čtení na počítači přístupnější formát. Taky se snažím ustupovat i v tom, že dokážu přiznat kvality i dobře napsanému textu, který mně osobně není tematicky či žánrově blízký.  

 

Na minulé životy nevěřím – tedy alespoň tak, že bych jim přikládala jakýkoli význam v literární tvorbě. Člověk nemusí nutně psát o věcech, které na vlastní kůži prožil, nebo o nich o nich slyšel – záleží i na jeho fantazii a schopnosti empatie. Kdysi jsem se hrozně ošívala, když nám ve škole říkali, že próza je náročnější než poezie, že je k ní zapotřebí víc – i životních zkušeností, aby byla uvěřitelná, ne každý naléhavý text, pro mladého začínajícího autora niterná, důležitá věc, může být dobrý a zajímavý i pro okolí. Dneska vím, že to tak je. To vůbec neznamená, že by děti či mladí lidé neměli psát prózu, znamená to jen, že to není taková hračka a sranda, jak se zdá.

 

Jestli má Lola literární talent, nevím. Dozvíme se to teprve časem, pokud bude v psaní pokračovat. Pokračovat bude, pokud bude mít zájem a pokud jí o to fakt jde, neměla by ji nějaká negativní kritika zastavit. Navíc moje hodnocení jejího textu nebylo vyloženě negativní, pouze jsem upozornila na jeho zjevné nedostatky. Pokud to myslí autorka s psaním vážně, bude na sobě muset ještě hodně pracovat, vyslechne hodně negativní kritiky a připomínek, s tím se prostě musí smířit.

 

Každá kritika autora někam nasměruje. Pozitivní mu o jeho psaní nic neříká. Na literárních serverech to často sklouzne v permanentně mazání si medu kolem huby a jiných tělesných otvorů, aniž by to mělo nějaký praktický dopad, aniž by to o autorovi/díle cokoli vypovídalo či ho někam posunulo. Pokud ho někdo upozorní na chyby pravopisné, stylistické, logické atd. atd., je to jiná. Samozřejmě není třeba   ho vždycky odesílat do jiných oborů, doporučovat autorovi, aby sportoval nebo hrál na flétnu – ale ani tuhle možnost bych tak docela nezavrhovala, protože leckdy opravdu člověk napře všechny síly do něčeho, na co nemá, zatímco něco jiného by mu přineslo uspokojení i uznání. Je zbytečné se snažit o úspěch v něčem, pro co nemáš předpoklady. Ze mě uznávaná moderní gymnastka taky nikdy nebude. Někdo prostě jen rád píše, píše a píše a píše a nevadí mu, že to je špatné a bez odezvy. Ten bude psát pořád. Někdo ale potřebuje vědět, že jeho činnost má smysl a pro takového je podle mě přínosný, když ho včas zastaví a nasměrují jinam. Ale zase opakuju – já jsem na Lolu nic takového nepoužila, dokonce jsem jí doporučila, ať píše dál, což bych asi nedělala, myslela bych si, že to je makačka na bednu. Ale ani jsem se nepřetvařovala, že mi ten text přijde dobrý, protože nepřijde.


Nemyslím si, že existuje rozdíl netalentovaní na totemu/talentovaní mají své stránky. To už je nakonec jedno. Na totemu je několik opravdu kvalitních prozaiků, i když by se dali spočítat na prstech jedné zmrzačené ruky. Totem je ale místo pro neprofesionály, kde si můžou leccos vyzkoušet, mají možnost zpětné vazby, třeba poprvé se o svém psaní něco kloudného dozví od opravdu širokého spektra čtenářů. Neznám žádného zásadního autora, který by publikovat na Internetu na svých webovkách, existuje tu jedině místy skutečná, místy jen psychická mez mezi autory internetovými a párii, kteří publikují papírem, knižně, časopisecky.  

I když tu záležitost duše vidím velice jinak než ty, tuhle naši debatu bych zbytečně nepsychologizovala. Faktem prostě zůstává, že „pouhý“ cit k dobrému psaní nestačí.



<reagovat 
 sibyla (Občasný) - 12.3.2006 > Ztratila> Díky za reakci. Odepsala jsem Ti na e-mail.

<reagovat 
WhiteShadow (Občasný) - 12.3.2006 > Styl, vypravěčství a popis mi příjdou na vysoké úrovni, ale v tomto dílku se docela ztrácím, ty přechody mezi postavami by měly být plynulejší...Závěr se mi líbil.S pozdravem Stín.
Body: 4
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 12.3.2006 > WhiteShadow> S tím nesouhlasím, přechody jsou takové jaké mají být, protože jsou to 3 odlišné příběhy, jediné, co je spojuje je utrpení, které se navždy bude odrážet v jejich očích. Nejdůležitější na tom celým je začátek a konec, proto mě těší, že se ti líbí;)
<reagovat 
Oplatka (Stálý) - 13.3.2006 > Docela síla...Zasáhla jsi mě.I bez ohledu na to, kolik Ti je let, jak jsem se teď dozvěděla.Jsi výborná. Jen tak dál.
Body: 5
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 13.3.2006 > Oplatka> Moc díky;) Byl to pokus. Nejsem výborná. To teprve budu(alespoň doufám a chci být). Na můj věk neber ohledy, nemám to ráda. Neměla jsem to řikat.
<reagovat 
annandale (Občasný) - 13.3.2006 > Ja to vnimam jako tri pribehy bez dejove souvislosti, spojuje je pouze tema - extremni emoce. A v tom vidim kamen urazu - totiz voleny jazyk a styl - ktery je sice esteticky, ale nepravdivy (neadekvatni k tem emocim). Popisovat emoce nerealne, jaksi krasne, jemne, snove - jak Lola nekde vysvetluje svuj umysl- to uz pak nejsou skutecne prozite emoce a city ale jejich predstavy. Tomu se rika SENTIMENT - nahrazka za skutecne city. A to nema daleko do cervene knihovny. Proto se mi tenhle kus opravdu hodne nelibil.
Tolik k jazyku.
Nicmene popisy, schopnost popsat dej - ten Lolo zvladas dobre, rozhodne na to, ze je ti trinact.
I k tomu veku a nasbiranych prozitku tenhle jazyk koneckoncu muze patrit, takze uz mlcim.

Body: 5
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 13.3.2006 > annandale> Ta hudba, jež mi byla inspirací, taková byla. Popisovala jsem hudbu. Popisovala jsem příběhy lidí, které jsem viděla tančit v hudbě, co jsem našla v jejich očích...

<reagovat 
 annandale (Občasný) - 14.3.2006 > Lola> No, vzdyt ano, popsala jsi to, co sis predstavovala, ze tam vidis. Sentiment, nostalgie.
<reagovat 
<<<Starší    Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter