V mrazivém večeru,

v nejvšednějším dni ze všedních,

vyšplhám na střechu domu.

Pozdravím ptáky, jižní oblohu

a družice.

Pak zavolám na pána Boha,

obyčejně, né v pokoře,

to on by mi neuvěřil.

"Haló, Bože- kamaráde ! "

Já jsem si jist, že on mne uslyší,

nebude z toho dělat vědu,

brát to přes Bibli, Bhagavadgítu,

či Korán.

Bůh ví co vlastně platí.....

Pak přijde. Chlapík sympaťák,

nezahoří keře, nezazní hromy.....

Podívá se na mne a já nic neřeknu,

protože to by bylo plýtvání časem.

Pokývá hlavou,

v úsměvu moudrost , hloubky výšin.

A aniž by pohl ústy odpoví :

"Víš synu, hledáš tam, kde nebylo ztraceno."