šedivoucí vlas

táhne se mi dnem

nemám důvod se usmívat

bez důvodu bloumám

láska se rozplyne

jde stejně o touhu nebýt sám, mluví do mě tolik lidí, nebýt sám mezi nimi

a splátky krutý

za pocity štěstí

otočíš se schválně zády

a podrazí Ti nohy ještě odporněji

pořád pošťuchovaná dopředu - rychleji - víc

klesám v kolenou a ztrácím ve slabošství podlehnutí poslední šanci

nechat se hladit po tváři paprsky tepla

pohltilo mě to

 a já v tuposti

nevnímavých plexisklové oči

 mimo sebe

z žalosti vřískám

ne

říkejte

neříkejte, že tohle je život

tohle je život musíš se přizpůsobit

abys mohl zhamoutnět co nejrychleji a žrát více kvantity více žárovek

 s čelem na zemi ve zdrcení zdržuji proudy lidských monster

 v jejich přežvykování se vzhlížím

čekám

protože pohyb jinam

už mě ztrestal