UFA palast Dresden

Coop Himmelb(l)au, 1987-1988

Wolf Prix se narodil v roce 1942 ve Vidni. Studoval Technische Universität, dále v Institutu architektury Jižní Katolíny a Architectural Association v Londýně. Helmut Swicinsky, narozený v Poznani, vyrůstal ve Vídni. Studoval místní Technische Universität a po té Architectutal Association.

Společně Reinerem Mariou Holzerem založili v roce 1968 ve Vídni Coop Himmelblau, jednu z mnoha avantgardních kanceláří své doby, z nichž většina upadla v zapomění. Svůj revoluční postoj vyjádřili manifestem:

„Wir wollen eine Architektur, die mehr hat! Architektur, die blutet, die erschöpft, die meinetwegen bricht ... Wenn sie kalt ist, dann kalt wie ein Eisblock. Wenn sie heiβ ist, dann so heiβ wie ein Flammenflügel. Architektur muss brennen.“

(Chceme architekturu, která má víc. Architekturu, která krvácí, která vyčerpává, budiž se rozlamuje ... Je-li chladná, potom chladná jako ledovec, má-li být horká, tedy žhavá jako plamenné křídlo. Architektura musí hořet.)

Věty jako tyto se nemohly těšit velké oblibě u stavebníků. Dvacet let byly návrhy obou architektů vysoce ceněné odborným světem, získávali za ně nejvyšší ceny a vyznamenání, ale jen málo z toho měli příležitost realizovat. Zlom nastal teprve roku 1988, s pozváním k účasti na  výstavě Deconstructivist Architecture v New Yorku. Poté začaly přicházet větší zakázky.

UFA-Palast v Drážďanech byla první opravdu velká budova od Coop Himmelb(l)au, postavená v letech 1987 – 1988. Roku 1999 za projekt obdrželi Německou Architektonickou Cenu (Deutsche Architekturpreis).

„Architektonická socha“ se nachází na rozhraní Prager Str. a Petersburger Str. v původní zástavbě ze 60. let. Dekonstruktivistická budova sestává ze dvou částí, masivního, fundamentálního bloku pohledového betonu, který obsahuje osm konvenčních kinosálů Multiplex, s 2600 místy a lehké, sklokovové konstrukce vstupní haly. Přestože Himmelb(l)au museli významě vyhovět požadavkům investora a původně experimentálnější pojetí redukovat, UFA – Centrum rozhodně nepůsobí jako stavba kompromisů. Je  jením z nových architektonických synonym pro Drážďany.

 „Wir wollen züngeln, zündeln, wandeln, tänzeln auf dem Grat.“

(Chceme kmitat, planout, kráčet, poskakovat na hraně)

B. Bargeld (Einstürzende Neubauten)

Doba a místo se protínají v kultuře, v člověku a v jeho stavbách. UFA (Universum Film AG) Centrum od vídeňské skupiny COOP Himmelb(l)au je takřka mou vrstevnicí a téměř mou spolubydlící, myslím, že právě proto je mi blízká. Je pro mě vyjádřením nejednoznačnosti a neuchopitelnosti celku, rovnováhou dosaženou ne v klidu, ale v napětí, v prožívání svých možností. 

 Práce W. Prixe a H. Swiczinského pro mě mají velké kouzlo v interpretaci prostoru. Vycházejí z tradice pojetí architektury jako vytváření meziprostor, ne hmot, ne monumentu, ale místa.

 „Dekonstruktivistický architekt totiž není někdo, kdo demontuje objemy, ale někdo kdo řeší jejich vnitřní problémy. Dekonstruktivistický  architekt zachází s čistými formami tak, jak zachází psychiatr se svými pacienty – odhaluje symptomy potlačené nečistoty. Tato nečistota bude pomocí něžného lichocení a násilného mučení vynesena na povrch. Forma bude vyslýchána.“

(P. Johnson, výstava Deconstructivist Architecture, MOMA NY, 1988)

Stavba je postmoderní ne jako obvykle, že by dráždila modernu antikou, není to glosování artefaktů jedné doby artefakty jiné, není to slovní hříčka, oni artikulují jinak, vyslovují porostor tak, jako by mohli řezat smyčcem do betonu. Dosahují tak úžasné dynamiky a ne jedné, ale různých. Jako kdyby krajina města sama od sebe vykrystalizovala a vydala svůj diamant. Jako by stavba měla vrstvy, které se od ní štěpí, plátky slídy, je to východisko složité partitury jediným tónem, sólo pro housle.

V půdorysu a ve všech pohledech bylo důsledně pohnuto jejími  prvky z celistvosti k novému výrazu. Dociluje se tu velikánské mnohoznačnosti, kterou budova při každém kroku, při každém novém pohledu přehodnocuje samu sebe tak evidentně, že má člověk jasný pocit přeskupování hmoty.

Sklo a beton se rozdělili do dvou homogenních objemů. Na kámen a krystalickou drúzu, na Bau a Blau. Výrazně vizuálně lehčí transparentní balón vstupní haly a betonovou hlízu vnitřních kinosálů. Vstupní hala je místem s jinou gravitací než má drážďanská ulice. Ke vstupům do jednotlivých promítacích sálů vedou schodiště, která se lakonicky procházejí v různých výškách a kdyby je křehký skleník nedržel uvnitř, rozrostla by se i se zbytkem vnitřní konstrukce jako marnivá cyberpunková rostlina.

“Alles, was gefällt ist schlecht. (Všechno, co se líbí je špatné.)

Alles, was funkzioniert ist schlecht. (Všechno co funguje je špatné.)

Gut ist, was akzeptieren werden muss.“ (Dobré je to, co musí být akceptováno.)

Vyjádření COOP Himmelb(l)au

UFA Palast je stavbou s egem, ale myslím, že není bezohledná. Nepůsobí jako vyloženě harmonický celek, není na ni nijak uklidňující pohled, zdá se nekompatibilní s jakoukoliv jinou architekturou. Ale ve skutečnosti je právě ona pointou místa, těžištěm svého okolí. Reaguje na „DDRáckou“ výstavbu jako Neolevičák, na ideologickou totalitu odpovídá svou kybernetičností, je zrychlením v zastavení. Jakoby se funkcionalistické paneláky na místě dohodly, že se vyjádří aktuálně, nemohly přitom samozřejmě zapřít samy sebe, použily svoje prostředky, tvarosloví a materiály, a znich vznikla nová budova.

 Použitá literatura

Berliner Zeitung 25. 3. 1998 (Architektur des gebremsten freien Falls, Michael Mönninger)

www.coop-himmelblau.at  (autor článku Hagen Raths)

Georg Franck: Medienästhetik und Unterhaltungsarchitektur (Merkur č. 615, červenec 2000)

.