Chybíš mi

a tvoje sbírka knih je neposedná.

Písmenka přede mnou jsou jenom předehra,

kapitoly mě hladí po zádech

a každá myšlenka se opře o mé čelo

jako ty.

Vidím zblízka její duhovku

nevinná síť,

záchranný kruh před sebou,

mám tak ráda tvoje moře.

Z indigo na mě vrháš rozhořčení

a v županu u kávy si stěžuješ na ministra zdravotnictví,

nejsi vůbec lékař.

Slyším tvůj hlas ze sluchátek

a je to pokaždé sametové

jako hrnek mléka pro kocoura.

Znám všechny stupnice,

přes mé nehudební vlohy,

je hledám ve tvém tónu.

Každým odleskem svého smíchu

ve mně probouzíš chuť stávkovat,

je nespravedlivé

jak poslední kácení pralesů,

že tvé bezpečí zůstává

na desítky centimetrů ode mě.