Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 8.7.
Nora
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky SUSAN z kolekce Susan
Autor: Balcarka (Občasný) - publikováno 20.1.2006 (16:12:33)

     

 

 

 

 

 

 

 

 Otec umřel. Neunesl smrt mojí matky.

      Pečlivě jsem zabalila jeho věci do krabic a nosila jsem je na půdu. Tam se začala tvořit šílená hradba z papírových kvádrů, které přetékaly vzpomínkama. Teď byli oba zase spolu. Její věci a jeho věci. Pěkně pohromadě.

      A já tam jen tak stála a dívala se. Byla jsem jaksi usmířená s osudem a probudila se ve mně nostalgie.

      Je to už trochu dýl, co matka zemřela a tak jsem přistoupila k nejbližší krabici a otevřela ji. Byly to knihy, které měla ráda. Četla je neustále dokola. Byly z nich vidět jen hřbety a já si pročítala názvy a jména autorů. Dostatečně jsem se nabažila a krabici zase zavřela. Hned pod ní stála další. Na bok někdo, asi matka, napsal černým fixem DENÍKY.

      ?

      Ona si psala deníky? To jsem nevěděla. Dělala sice spoustu věcí (o kterých nechtěla mluvit), ale aby si psala deníky? Spěšně jsem sundala krabici s knihami a položila ji na zem. S jistou nedůvěrou byla otevřena krabice s údajnými deníky. A ony tam opravdu byly. Stejně pečlivě srovnané, jeden vedle druhého, jako ty knihy předtím. Nedalo mi to. Vzala jsem jeden z kraje a otevřela jej.


21.10.2005

      Včera jsem ležela v posteli a snažila se usnout. Už se mi skoro zdál sen. Otočila jsem se na bok, obličejem ke stěně. Něco mi nedovolilo klidně spát. Bylo to šustění koberce, někdo po něm šel. Ne, ne, nešel, ale plazil se. Šustil koleny, trupem. Svíjel se a posouval blíž a blíž. Věděla jsem, že je to zase ona. Syčela na mě. Ona na mě syčela! Něco říká, ale nikdy jí nerozumím. Přibližovala se k mé posteli. Och, Bože je to tak hrozné. Zatínala jsem zuby a poslouchala, jak se přibližuje a prská mi sliny na záda. Já už nevím, jak dlouho tohle budu snášet...

Jediné, co pomáhá, je přemoct se. Rychle jsem se otočila a téměř vykřikla. Nebyla tam, jako vždy tam nebyla, ale co když jednou.... co když tam jednou bude?

 

      Čekala jsem příjemnější zápisky, třeba z dovolené nebo jen popis jejího obyčejného dne, ale tohle?


23.10.2005

      Je kolem půl třetí ráno. Sedím na posteli. Snažím se uklidnit. Před chvílí jsem ji zase cítila. Byla u mě. Nechápu, co po mě chce, já... já ach Bože. Nevím co mám dělat.

      Opět jsem spala. Někdo mě pohladil po ruce, myslela jsem, že dcera něco chce a budí mě, ale když jsem otevřela oči, nikde nikdo nebyl. Pořád cítím ten dotek na ruce. Smála se. Smála se mi ještě dlouho.


24.10.2005

      Dnes se objevila za bílého dne. To bylo poprvé. Jsou to detaily, někdy se bojím, že začnu být paranoidní a budu si to vymýšlet. Ale nevymýšlím si to už dnes?

      Probírala jsem nějaké staré papíry, byla zabraná do práce a nevnímala okolí. Vlasy jsem měla ledabyle svázané a padaly mi do obličeje. Studené prsty mi je odhrnuly a daly za ucho. Lekla jsem se, nikdo za mnou nestál a já cítila, jak se na mě usmívá, někde uvnitř mé hlavy. Rozkřikla jsem se a utíkala za mužem. Na chodbě stálo moje dítě a bezradně se na mě dívalo. A já mu nemohla nic vysvětlit...


      Začínal mi po zádech běhat mráz. Matka mívala problémy, kvůli kterým se nás občas stranila. Vykládavala si s někým, i když byla v místnosti sama.

      Vybrala jsem jiný deník, sedla si na krabici s knihami a začetla se v naději, že se dozvím více o matčině podivném chování.


15.2. 2008

      Chodí za mnou. Neustále. Je jako malé dítě, co chodí za matčinou sukní. Cítím ji. Pojmenovala jsem ji Susan, ani nevím proč.


      Susan? Co to je vlastně zač? Pravděpodobně máma trpěla utkvělou představou, že ji pronásleduje nějaká bytost. Hmm, zvláštní, kdo by to byl řek?


17.2.2008

      Manžel se mě neustále ptá s kým si to povídám, asi si myslí, že sem se zbláznila. Dnes jsem se s ním pohádala. A proč? Kvůli něčemu, co vlastně ani není. Dlouho to takhle nevydržím.


18.2.2008

      Dnes jsem si četla, v posteli. A ona


      Zápis nebyl dokončený. Co se ale dělo dál v té její pomatené hlavě? Vytáhla jsem další deník a ten předešlý odložila na podlahu hned na ten první. Svazek jsem otevřela někde v první třetině.


1.2.2009

      Objevila se i venku.


      Stále ji to pronásledovalo? To jsou ty deníky jen o Susan? Začínaly mi docházet některé souvislosti. Dřív jsem její chování nechápala, ale teď už mám zhruba představu, co se jí honilo hlavou.


      Objevila se i venku. Byly poslední zbytky sněhu. Neodolala jsem a lehla si do sněhové hromady. Někdo ke mně přicházel. Nepřekvapilo mě, že tam doopravdy nikdo nebyl. Ale ve sněhu zůstaly stopy. Lidské bosé šlapky.

      Je opravdu mým výmyslem? Ale tohle byl důkaz, že ne. Občas ke mně promlouvá. Opakuje některé slova, ale já jí vážně nerozumím. Zkoušela jsem jí to říct, ale asi mi taky nerozumí. Nevím co bude dál, nevím co mám dělat. Někomu to říct? A kdo mi bude věřit? Zavřou mě do blázince, ale ona tam bude stále se mnou.


      Zůstaly stopy? Trpěla i zrakovými halucinacemi? Je pravda, že brala prášky na uklidnění, ale i tak se mi to nezdálo a začínala jsem pochybovat.

      Nalistovala jsem zhruba prostředek deníku.


25.5.2012

      Ze začátku to bylo dobré. Děsila mě jen její přítomnost, ale v podstatě mi nevadila. Poslední dobou, ale začíná být agresivní. Často na mě syčí a leká mě. Uprostřed noci se umí rozeřvat a vzbudit mě tím. To mívám strach, aby nevzbudila i ostatní, ale oni jí asi neslyší.


26.5.2012

      Och Bože, dnes jsem se vzbudila a pálily mě záda. V zrcadle, ona, já... měla jsem rozervanou kůži od krku až po zadek. Strašně to bolí. Bojím se, že mi něco udělá, něco vážnějšího. Nebo dokonce něco dítěti! Můj muž má o mě starosti, nedokázala jsem mu to zdůvodnit.


      Vzpomínám si na ten den, kdy došla s rozervanýma zádama a nebyla schopná to jakkoli vysvětlit. To už ovšem bylo za hranicemi obyčejné psychózy. Musela si to udělat sama, jinak to není možné. To, že by to měla udělat jakási vymyšlená Susan, bylo absurdní. Otázkou zůstává, kdy a jak začala trpět touhle představou. Muselo to nějak začít, nějakým impulzem. Určitě si to napsala do nějakého deníku. Potřebuju najít první deník.

      Jeden jsem vybrala. Otevřu jej a... je prázdný. Deník předtím taky. Asi měla zásobu prázdných deníků. Postupně jsem je probrala. Už se kolem mě naskládaly komínky knížek. Tohle byl poslední popsaný deník a poslední zápis.


4.12.2025

      Čím víc jsem o ní psala, tím víc rostla její moc. Moje slova živila její bytí, když jsem přestala o ní psát, začala mě víc týrat. Nevím, čím to celé začalo, snad jen myšlenkou napsanou na papír. Myšlenkou o Susan. A taky to tím skončím. Tohle jsou poslední řádky, které o ní píšu.


      To mě utvrdilo akorát v tom, že si Susan vymyslela. Musela prožívat muka. Pronásledována vlastní představou. Něčím, co doopravdy vůbec nebylo. Nikomu z rodiny nic neřekla. Dusila to v sobě a trpěla. „Sakra!“ výkřik se rozlehl po půdě a dírami ve střeše utekl pryč. Mrskla jsem deník o protější stěnu. Zůstal tam na protest ležet a ani se nehnul. Bylo mi ho líto. Šla jsem pro něj. Ze stránek trčel volný list. Co to? Papír jsem vytáhla a rozložila.


      Sice jsem se rozhodla, že o ní už nikdy psát nebudu, ale zdá se, že to není řešení, asi jsem ji stvořila, zrůdu, která teď nejde zničit. Několik let byla pryč, ale vrátila se. Vrátila. Já nevím, asi její přítomnost začínají cítit i ostatní, ale nevím to jistě, nevím. Ale já ji viděla. Ona... stála proti mně, já, čekala jsem, že tam nebude, ale ona tam tentokrát, ach Bože, ona tam byla. Stála tam a smála se, jako nepodařené dítě, vypadala, že, já, Bože, pomoz mi! Dívala se na mě tak zběsile, bylo to horší než kdy předtím a syčela, mumlala do toho ty své slova. Och Bože, co mi to pořád říkáš!? Já nevím co dělat. Já, doufám, že se mnou zemře. Ano, když sem ji zplodila ve své hlavě, tak by mohla se mnou i zemřít, ano určitě, to bude ono. Musím zachránit všechny ostatní, než to zajde příliš daleko. Ano, to ano. Hned je mi líp, ale nejlíp mi bude až to celé skončí.


      Ruka s listem mi klesla. Do očí se nahrnuly slzy. Poprvé jsem cítila opravdovou beznaděj. Máma se stala obětí sebe samotné a stáhla tím i tátu. Zabila se a všichni mysleli, že omylem spadla do polozamrzlého rybníka. Ale ona tam skočila. Sama. Ach mami. Volnou rukou jsem si promnula čelo a oči. Na sucho jsem polkla a zadívala se na proud světla, jenž se promítal na podlahu. Ukrutná nicota, vztek a lítost. Kvůli výmyslu.

      Výmyslu, který se na mě díval z jednoho koutu půdy, ale já tenkrát ještě pochybovala o jeho existenci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
mezon (Občasný) - 20.1.2006 > Do třináctých komnat by se nemělo nahlížet. Riziko, že na sebe zvědavec vztáhne nechtěné, je příliš velké a nestojí za ten pocit z uspokojení vlastní zvědavosti. Těch zdokumentovaných dvacet let jejího života mi asociuje vlhký hadr na utření zrcadla, kterým uvidíš do vlastní duše.
Je to moc hezky napsané, velmi sugestivní.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
celej on (Občasný) - 20.1.2006 > Co mě se líbí jsou ty deníkové části. Jsou napsané s citem, opravdu realně a působí na mě frustrujícím dojmem.
Jen škoda, že sis se stejnou elegancí nepohrála s pasážema dcerky.
Zatímco jsi se do deníků opravdu vžila, tak cítím z textu, že dceru jsi nastavovala jako omáčku...jako že k tomu musíš ještě něco dopsat na vysvětlenou.
Viděl bych dvě možnosti:
1) Vdechnout opravdový život i do dcery...(máš tolik možností aby se stala realná...umřela ji matka...otec...je sama - a ty ji vykreslíš jako se vším smířenýho panáka co má nastrosti se udivovat nad deníkem nebo nevěřícně kroutit hlavou a jakoby to zpochybnovat.)
2) Vykašlat se na omáčku a nosný děj zasadit přímo do deníku...

Takže hlavně za deníky
Doporučil 
<reagovat 
Bell (Občasný) - 20.1.2006 > Souhlasím s DondedoG. Přesto se mi to moc líbilo, moc.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
hajka (Občasný) - 20.1.2006 >
Doporučil 
<reagovat 
Lenki (Občasný) - 20.1.2006 >

Napsaný je to fakt dost dobře, když pominu některé zvláštní obraty...

Zní to vážně nebezpečně realisticky...


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
vrtusík (Občasný) - 20.1.2006 > Souhlas s dondíkem a bellou.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Balcarka (Občasný) - 20.1.2006 > wow, díky, to sem vážně nečekala, Poznámky samozřejmě beru na vědomí, díky moc
<reagovat 
 Bell (Občasný) - 20.1.2006 > Balcarka> Zapoměla jsem napsat, že souhlasím i s hodnocením mezona, lépe bych to neuměla ohodnotit.
<reagovat 
 vrtusík (Občasný) - 20.1.2006 > Bell> 

Takže já zůstávám toliko u dondíka. :) 


<reagovat 
 Bell (Občasný) - 20.1.2006 > vrtusík> Je to hezky napsané ? Je. Je to sugestivní ? Je. Tak mě prosím zase přiber.
<reagovat 
 vrtusík (Občasný) - 20.1.2006 > Bell> Dobře. Přemluvilas mě.

Ale čísla komnat odmítám brát na vědomí.
<reagovat 
fanýs (Občasný) - 21.1.2006 >

Do rybníka a ještě studeného neskákejte (je to přece o Vás), není důvod. Susan je sympatické děvče.


<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 21.1.2006 > fanýs> koukám, že příběh o Susan sleduješ velice bedlivě :)
<reagovat 
 fanýs (Občasný) - 21.1.2006 > Balcarka> Susan je moje favoritka.
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 21.1.2006 > fanýs> pche
<reagovat 
Bílý Tesák (Občasný) - 21.1.2006 > konečně něco jiného. Deníky jsou dobrý, ale ty dceřiny myšlenkové pochody jsou fakt takové...toporné. Přesto pět, abych i nadále podpořil tento typ tvorby.
Body: 5
<reagovat 
smutnaguma (Občasný) - 21.1.2006 > beha mi mraz po zadech... :)
Doporučil 
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 21.1.2006 > ava> 

to je dobře...

:)


<reagovat 
Lhostej (Občasný) - 21.1.2006 >

zaujalo

 

jen mi vadila ta nejednotnost stylu, že je to jakoby spisovně, ale občas tam hodíš "dýl" a takové ty obecně české... nebo nějaký nespisovný tvar...

 

třeba:

"Tam se začala tvořit šílená hradba z papírových kvádrů, které přetékaly vzpomínkama."

 

ale jinak rozhodně líbilo!!!

 

Můj pohled na Susan se tedy vážně změnil...


Body: 4
Doporučil 
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 21.1.2006 > lhostej> 

Můj pohled na Susan se tedy vážně změnil...

 

v jakém směru?


<reagovat 
 Lhostej (Občasný) - 21.1.2006 > Balcarka> 

no jo, to jsem měla napsat rovnou.

čekala jsem, že to budeš chtít vědět.

 

no prostě - když jsem si prohlížela tvé obrazy Susan, nepřišla mi nějak zvláštní nebo jak to popsat.

až teprve teď (po přečtení příběhu) je v nich pro mě něco zlověstnýho.

 

těžko se mi to popisuje.


<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 21.1.2006 > lhostej> 

jasně, on vlastně ten příběh ani z obrazů moc nevyplývá jako z těch komentářů pod nimi a z názvů, aby si chápala už od začátku, musela bys být takový fanoušek jako fanýs a to po tobě samozřejmě nechci.

Díky za komentář :)


<reagovat 
surma (Občasný) - 21.1.2006 > zajimávé... otevřelo to mou zvědavost v jaké souvislosti funguješ ty a a tvoje Susan? ale to by asi ztratilo to napětí... každý máme nějakou Susan... ale možná o tom ani nevíme... ale ona nás také někdy prohání a bude to horší jen se nebojte...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 21.1.2006 > pavel surma> 

jojo, každý má svůj stín...


<reagovat 
Unnamed (Občasný) - 22.1.2006 > Halus...  veškerým předchozím psychoútržkům o Susan to obléklo pořádnej psychokabát... ;-)


Body: 5
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 22.1.2006 > Blue_Velvet> jo, to bylo cílem, dát všechno co o Susan víme do jedné hromady
<reagovat 
 Unnamed (Občasný) - 22.1.2006 > Balcarka> Dobře jsi to poskládala, předkládá to ucelenější obrázek a zároveň potvrzuje předchozí dojmy:-)


<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 22.1.2006 > Blue_Velvet> sem ráda, že se povedlo
<reagovat 
Kapka (Občasný) - 23.1.2006 > tak jsem si zase jednou našla chvilku klidu, abych si něco od tebe přecetla a musím říct, že mě to teda vtáhlo až to děsí..
Pandořina skřínka...všichni víme, že bychom ji neměli otevírat a přitom nás to tak laká...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Sanny (Občasný) - 23.1.2006 > Brr, až jsem se bála. Ale tohle bylo nejspíš tvým cílem. Je to úžasné, sugestivní, zvláštní, vyvolávající spousty otázek. Dík za ten zážitek
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 23.1.2006 > Sanny> prosím, rádo se stalo :)
<reagovat 
 Sanny (Občasný) - 23.1.2006 > Balcarka> Jé,ty jsi zlatečko, tak ať ti to ještě dlouho píše a spěješ ke spisovatelské dokonalosti, protože tohle bylo fakt úžasné. Já jsem někde četla, že dobré dílko j eto, které rozává plnými hrstmi otazníky a ty tohle všechno dokážeš. Tak se měj krásně, pa Sanny
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 23.1.2006 > Sanny> eh no, díky :)
<reagovat 
pee.dee (Občasný) - 23.1.2006 > tak pěkně děkuji netuším jak se mi bude spát:))ty deníkový pasáže jsou opravdu působivý..jsem to neměl raději číst..taky máme půdu...brrr
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 23.1.2006 > pee.dee> 

spát se ti bude dobře, nebudeš přece sám...

:)


<reagovat 
 pee.dee (Občasný) - 24.1.2006 > Balcarka> no to už vím....má bráchu:( Suzan?nebo nejde o příbuznýho??
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 24.1.2006 > stylisticky neobratné, např.:

"Tam se začala tvořit šílená hradba z papírových kvádrů, které přetékaly vzpomínkama. Teď byli oba zase spolu. Její věci a jeho věci."


myšlenkové pochody dcery jsou opravdu trochu jednodušší, tak nějak se mi zdá, že jejich funkcí má být čtenáři dopovídat, dovysvětlovat deníkové fragmenty, jenže ony ani moc vysvětlení nepotřebují

celkově i ta kombinace deníkových záznamů a dceřiných vzpomínek a komentářů mi přijde docela nepovedená, příběh z deníku je díky tomu značně omezen, ani se nikterak výrazně nerozvíjí a končí velmi nezáživně a to závěrem, který se dal předpokládat

(ostatně i ty matčiny problémy jsou tak nějak typicky literární, takové to, co si laik představí pod pojmem "psychická choroba")

bod dva, který navrhuje Dondedog, tedy: "2) Vykašlat se na omáčku a nosný děj zasadit přímo do deníku..." - to by této povídce, která není ani průměrná, mohlo hodně pomoci

2-3
Body: 3
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 24.1.2006 > Václav Mráz> 

:)

díky


<reagovat 
Harriet (Občasný) - 24.1.2006 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Harriet (Občasný) - 24.1.2006 >
<reagovat 
Harriet (Občasný) - 24.1.2006 >
<reagovat 
lacca (Občasný) - 25.1.2006 > Tak tohle je vazne dobre. Ani mi nevadily prechody od deniku k uvaham dcery v realite, docela kopirovaly moje vlastni uvahy v prubehu cteni denikovych pasazi. Mrzi mne pouze v poslednim odstavci, ze jsi mela potrebu explicitne popsat nu sebevrazdu, vyhovovalo by mi vice nechat to vyplynout a nechat pusobit pocity ktere to vyvola, nez to fakticky popisovat. Nicmene tohle male zklamani vyvazila naprosto ale naprosto bombasticka posledni veta. Pet jasne....
Body: 5
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 25.1.2006 > lacca> dík, na poslední větě si nechávám záležet :)
<reagovat 
Alisha Šlesinger (Občasný) - 26.1.2006 > souhlas Dondedogem a Vaclavem v nektrych vecech. Hlavne, to ze, se to dalo predpokladat: ujistujici dcera, ze to byl JEN vyplod choreho mozku,psychicka porucha, pak sebevrazda, proc? Me to nasralo ze to skoncilo tak nijak, normalne, chybi tam necekane zvraty...ale jinak dobry :)
Doporučil 
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 26.1.2006 > Pitoma kaca> 

jistě, míň je někdy víc, to je pravda.

A je pravda, že zrovna dějovými zvraty to neoplývá :)

díky za koment


<reagovat 
WhiteShadow (Občasný) - 26.1.2006 > Já ve vší své poctivosti skutečně nemám co vytknout. Naprosto vtáhnut do obratného vypravování..tak sugestivního..Ty deníkové záznamy naprosto zvládnuté, reálné a intenzivní..A poslední věta, to mi už tuhla krev v žilách. Jen tak dál..Smekám, tleskám..a ve vzduchu poletuje inspirace
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 26.1.2006 > WhiteShadow> tak takovéhle slova opravdu zahřejí, díky moc
<reagovat 
agovirin (Stálý) - 27.1.2006 > bez urážky, je to blbost.
<reagovat 
 Balcarka (Občasný) - 27.1.2006 > agovirin> i to je názor, díky
<reagovat 
ejakulacija (Občasný) - 27.1.2006 > moc hezké to je
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení     Novější>>>

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 4 5 6 7 8 (9)
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter