Ach Bože, matko, Osho,
tak nádhernej srpnovej podvečer.
Já sedím, pomalu popíjím pivo,
vonící stromy a zahrady domů kolem
mně šeptají píseň soumraku,
rudý kotouč Slunce zapadá
za siluetu zříceniny hradu Bradlce.
Všude je klid,
za polokoulí pole tuším
tmavou bytost lesa.
Pomalu vykouřím cigaretu
a pak jdu na dřevěný záchod
s výhledem na posečenou louku
a nebe s hvězdami.
A jak jsem seděl,
tak tím teplým větrem
mne letní noc laskala
a bílý toaletní papír
tak krásně mysticky vlál.

28.8. Léta Páně 2000