Srdce

 

Pocity vtělené do útrob pískovce,

v zeleni ukrytá bolesti zítřků,

spražené myšlenky uvnitř mě samé,

pod horou z kamene srdce mé plane.

 

Jehličím zvrásněná starcova ruka

o větru dotyku sní celé dny,

bez víry, bez lásky, srdce mé puká,

zapomeň na naděj, na věčné sny.

 

Nezralé maliny v příkopu u cesty,

ve stínu přesliček smutek si zvyká,

za ránu vraženou do srdce Kristova

zloděj i nevinný společně pyká.

 

Železná svorka na břehu bez moře,

lsti plný úšklebek ve tváři jitra,

pro co žít, když všechno špatné se zdá,

na to se srdce mé bezcitné ptá.