Probuzení

 

Zdá se mi o očích,

jenž v touze berou mým slovům jakýkoliv nádech,

o očích mandlových, o něžném polibku,

co oblažil mě na rtech.

 

Zdá se mi o nekonečnu stráveném ve tvé náruči,

o milování v ranní trávě,

o pylem prosycených vlasech na tvé hlavě,

o jemném dotyku tvých ňader.

 

Zdá se mi o hloubce věčného prokletí,

o prstech, jenž hladí moje záda,

zdá se mi o potu, co vyvstal ti na čele,

zdá se mi o tom, že mě máš ráda.

 

Zdá se mi o smíchu, který mě dostává,

o věrném příslibu stručného ano,

o spáncích, které ti zahřívám dechem,

o víře v nové společné ráno.

 

Zdá se mi o blahu tepla tvé kůže,

o taji ukrytém navždy ve tvém klíně,

o srdci vyrytém botou v čerstvé hlíně,

o záhybech boků i klenbě tvých lýtek.

 

Zdá se mi o tom, že stojíš nade mnou,

schýbáš se, šeptáš mi potichu do tváře:

 

"Miláčku, probuď se, přestaň už snít,

nebudem zbytečně hráti si na lháře,

víš přeci dobře, že s tebou chci žít."