|
| |
 |
|  |
Vstupte, vy drazí lidé, do mého království snových přání, do země životem zastižené a smrtí znepřístupněné. Zanechte nesmyslné počitky před prahem a svůj šat oprašte od smogu zákeřnosti. Pojďte dál, upravte si myšlenky, neboť vcházíte lesní branou hlídanou rojem pavouků.
Smrkoví chudne, měkne zem, polštáře mechů tolik zahřívají kořeny stromů, až se potí a rodí se houby s klobouky zasněženými bratranci pichlavých dřevin. Snadno se ztratí v celé té husté nádheře květinka, jež vzala si lístky ke zdobení od fialek, kouká na nás jaterník a podléška. Po jejich tělech s obrovitou sílou pochodují černočerní mravenci s hřbety prohnutými nezbytnostmi ke své existenci, bílé tobolky život připomínají. Bytí celého společenství skýtá veverky, jezevce, ježky se špendlíky ostrými jako pohledy vlčích matek bránících svá štěňata.
Tito rozmanití a rozkošní poddaní mého královského státu neplatí daně, musí jen žít, s chutí sladké čokolády prokousávat křoviny k loukám posypaným barevně skvoucími tečkami, pilulkami rostlinek. Člověče, proč si nevystavíš pohádkový palouk? Slyš, ptáci provokují nebesa k duetu melodií, vítr s vichrůrůrej vyhodnocuje soutěž mušího letu. Slunce je jediné, kdo využívá autonomii vesmíru, někdy spaluje, krade chutný mok, jindy stávkuje ve prospěch svých sil.
Vraťme se však opět na zem, objevili jsme luční kvítí, jež není samotné na celém tom prostinkém prostranství, poněvadž na svých silných hopsadlech skáče nejeden koník se spřežením včel a zvláště tlusťoučkých čmeláčků věčně se usmívajících v síních zvonečků. Ráda je hladím po zachmýřeném krčku. Lehněme si do postýlky k oslavě siesty. Och, jaký parfém se rozbryndal po okolí!
Už chápeš, můj drahý hoste, proč se musíš oprostit od tíživých myšlenek? Chceš se probudit? Chceš se projít ještě dál? Co myslíš, že bych ti ze svého kraje měla ještě předvést? Viděl jsi toho dost, zkus předat své zkušenosti přátelům, světu okolnímu. Nevyháním tě, zalapej více po svěžím vzduchu, dotkni se ještě půdy pod sebou, vlož si vše do paměti, nezapomeň nikdy, že mí návštěvníci jsou lehcí jako motýlci vyhýbající se kulatým slzám mračen bez smáčení barevné palety na svém plátně. Pochybuješ, zda najdeš cestu ke mně více? Dám ti radu, řiď se srdcem a dojdeš do paláce božstva!
|
|
|
