musím prošacovat — každý dům —

ozývá se do protilehlých ker a když už se látá zima do pytlů

zvenčí se ještě dere peří, že stěhování je v pološeru

utopeno do samot

xxx

úhor má samé podlitiny; v pozdním sběru

se země drancuje až na ostří - kymácí se

půda pod nohama; plovoucí dech

má vůni vína     nastaly holé časy,

v nichž nechala se poztrácet básnická slova      

v sutinách se omráčila noc

ač parchantěla couval si měsíc po nebi

a zíval naprázdno

xxx

i když chladí kachle – horko se v styku nezkosilo

a místo modliteb sklárna v žárem pukla do vod

jen vydral se vzdech; to až po úmrtí

chodí se bosky

xxx

v poločase klove se středem země

každé slovo, co se zastesklo — co nevydalo se stoupat

ke komínům dlouhou chůzí

            náhledy mají sirény podél lesa

a pole je našikmeno

ještě za tmívání se chodí po řezu

až  když řetězci se světlo schová do zahrad

za plody rybízu a šklebí se jako hřích —

vrší se hluk do štůsků

a lidé spí

na špičkách

xxx

sítě jsou plné hmyzu; prvního června zhoustlo víno

narážíme na dálku         avšak z příborníku

se nůž nedvoří – tne a dál ne

přibývá letmých nocí poznaných zkraje

zpanštěla          říká se důvěrně, že vyznání je o styku

ale dál už ne

dál už ne

xxx

průvan tenkrát cosi tlumil

a nebe kondolovalo shůry, když vidělo až sem

jsou řečiště otevřená podle splavnosti ročních období

a to se plíží do končin, ačkoli rozpaženo

v kořenech i přesto povolilo

mají slova dálku v ústech a po nich dočista bývávalo nezbylo

jen: co se mi zdá

na tom ani netknuto