Naděje umírá poslední.

Hodně často to vypadá jako negližé, jako věta, co se ráda říká pro útěchu. Hodně často jsem si říkala, jak otřepaná fráze to je, hodně často jsem měla pocit, že ji kdekdo pronáší snad ze zvyku,  nebo aby alespoň něco řekl.

Ale řekla bych, že má veliký význam. Podle mě má pravda význam vždycky. Stačí se zamyslet.

Naděje umírá poslední. Určitě. Ikdyž nevěříte, ikdyž už nedoufáte, o tuhle poslední naději opravdu přijdeme až jako o poslední věc. Pokud o tuhle naději vůbec přijdeme.

Myslím, že ano. Přijít můžeme o všechno. O sny, o iluze, ideály, o víru. Určitě můžeme přijít i  o tu poslední vroucně přející myšlenku.

Ale věřte mi, že hned, co se ona rozplyne, vynoří se jiná. V něco věřit přestaneme, ale velmi brzo začneme doufat ve něco jiného, protože naděje nás nenechá takhle skončit. Vlastně pořád v něco doufáme. Naději máme pořád. Jen se mění okolnosit a její cíle.

Ale doufat a čekat je rozdíl. "Nečekej nic. Protože potom, když něco přijde, máš radost i z maličkosti, a když nepřijde nic, tak to nebolí." Než jsem na tohle přišla, bolelo to dost. Trápili mě i věci, které mě trápit nemuseli, a které by ani mnoho neznamenali, kdybych pořád nečekala. Ale taky musím říct, že teď jsem docela ráda, protože jsem přišla na pravou podstatu různých věcí.

A o naději, o té bych chtěla říct, že opravdu umírá poslední. Co to znamená? NIDKY SE NEVZDAT! Nevzdám se. Budu bojovat až do konce! Dokud nezemře má posledí naděje…