Jsme zastřešení
na střeše.
Ve světle oken
prázdných bytů
se loučíme.

Půjdeme bez cíle
a kousek se svezeme.
Přespíme s hvězdami
pod hlavou
a tma nás bude hřát.

Jako vždy - bezhlavě
na břehu
pozůstatku Panthalassy
začínáme
náš útěk domů.

Podobní vrabčákům
se necháme zmáčet
slanou vodou.
A cestu si najdeme
podle střepů.

Klíč je pod třetí vlnou vpravo.
Až se naposledy nadechneme -
budeme doma.

tomu s nejsmutnějšíma očima