Středa 17.8.

Leje a mraky se válej v půli hor. Snídani u Lídla konzumjem v druhé řadě Multivana u stolečku. U pumpy si dáváme kafe a čokošku. Ted zkroucený u pultu vypadá jak moderní socha.

Zvolenský hrad je k pláči. Z okolních paneláků koukaj na nádvoří.

Bánská Štiavnica je bomba. Ted sakruje. Vlastivědu si nespojil s chozením do kopce. Velmi strmo zde. Přes spoustu rekonstrukcí a kostelík mizící v mracích a zas se objevující žasnu. Bohaté domy jsou náhrdelník té stráně.

Před Levicema někdo ukrad kopce. Městečka – pomníky bolševizmu. Jak smetí pod stůl někam zakopli kostely a starší domy.

Nitra má kliku, že tam sídlili maďarští arcibiskupové. Areál arcibiskupství je to jediné. V hospičce na hlavní třídě jsme dali obsluze 15 minut. Pak dem do pizzošky, kde jsme sami. Kvalita pizzy odpovídá.

Do Seredi kvůli Ziggymu. Do sídliště zabloudil kostel. Na jeho „lužencové“ hory (odpad při výrobě niklu) nemáme energii. Jo, a Ziggymu řekněte, že Serdehely není maďarsky Sereď, ale Dunajská Streda.

Vzhůru do Štúrova (maďarsky Párkany). Silnice rovná jak pro autopilota i ve 120 s předjížděním. Spousta stejnejch a divnejch vesnicoměst – Galanta, Šaĺa apod. Vypadaj jak v kocovině.

Ve Štúrově maj bejt 3 kempy. Klikatě kroužíme kolem návsi se 3 krámy, 2 hospodami, 1 cukrárnou a stánkem s občerstvaním. Ani ukazatel. S každým dalším kroužením jsme blíž díky náhodně sehnaným informacím.

Po sedmym okruhu jsme v příšernosti, kde si ostatní návštěvníci libují. Před montovanými zamřížovanými buňkami – lemují rozryté tréninkové fotbalové hřiště - se lidi chovaj jak na chatě. Metr vod nich další. Spousta rajcovních ne moc chytrejch holek.

Večerní procházka podél Dunaje. Kam se sere Vltava. Unavené baráčky Štúrova lemované sídlištěm versus Katedrála v Estergomu vypovídaj o sebehodnocení obou národů. Probíráme Tedovu onanii. Normální náhrážka, kerá se dělá v soukromí a kerá se nepřehání. Pookřává.

Do telefonu s Evou proniklo slovo rád(a).

Pokračování příště