|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dokonalý tvar. A po doutnících nahoru a dolů batolata. Kdysi dávno jsem tam seděl, s Prahou pod nohama, díval se shora do žižkovských dvorků a pozoroval, jak zapadá rudý slunečný kotouč do šedočerného oparu za Břevnovem. Stmívalo se a vinohradské ulice zely prázdnotou. Dneska míjím stříbrný trigonometr z úctyhodné vzdálenosti a vidím ho ze všech úhlů a stran. Od počítače ho ale naštěsttí nevidím. Jen tuším! Magickou sílu? Ale má ji vůbec? Má ale určitě dokonalý tvar. Sluneční paprsky po něm kloužou dolů, jako by svlékaly poslední tajemství tajné milenky a odhalily dokonalost její stříbřité kůže do všech nejkrásnějších zákoutí. Stříbrný prach nočních hvězd rozsype až pražský podvečer. Jen těch několik nejsilnějších hvězd zasvítí lidem spěchajícím pod lampami ulic a zmatení dravci z kostelních věží oslněni reflektory vzlétnou poděšení vzhůru. Zavřu okna a vypnu počítač. Půjdu pomalu po schodech k recepci v přízemí a popřeju vrátnému hezký večer. Usměje se, obřadně se ukloní a zamkne za mnou hlavní vchod. Určitě půjde hned do svého ajnclíku vedle recepce a pustí si televizi. Já se však vydám pěšky dolů do centra a budu přemýšlet, co jsem dneska měl udělat a neudělal. Než dojedu domů, určitě se ještě zastavím v soláriu, pustím si umělé sluníčko a nechám do sebe vstoupit světlo, které spálí na popel denní chmury.
|
|
|
