Hlas který zněl
byl mi tak povědomý
šeptal mi ze sna
co však to uniklo mi...

Ve vaně mé bledé tělo
ve vroucí vodě spí
snad na chvíli odumřelo
z prázdna se odlepí

a po návratu odnikud
ten hlas jen odkud byl?
o stínech zašeptal
než jsem se utopil

Ve staré koupelně
v horké vaně
kde šeptal zřetelně
o spící ráně

Která se nikdy nezahojí
baže mi utíká
proč moje duše ve tmě stojí
hlas už nic neříká..

Pod vodou vlasy
tak jako žive
už nikdy nebude
nic jako dříve..

Hlas který zní
je ti tak známý
šeptá ti ze sna
nejspíš to samý...