Období šedesátých let bylo v mnohém vyjímečné. Odpor proti establishmentu a generaci otců byl neobvykle silný. Měli záměr bezkonfliktně změnit svět a byli ochotni jít příkladem. Proč se jim to nepodařilo? Jednoduchá a přitom dosti úplná odpověď je - vyšlo to z módy, ta má své zákony. Povrchní přístup nedává naději na dlouhé přežití jakékoliv ideje.

Nechápali, že někdo může odmítat žít v bezkonfliktní lásce, kráse, tvořivosti a radosti. Léta se jim dařilo, silně ovlivnili celou civilizaci, ale potlačené problémy se ozývali stále silněji. Snad v každém jsou horší části, jež se snaží po čase uplatnit, pokud se neočistí.

Někdy až bláznivá divokost a nedisciplinovanost vyvolaná touhou po svobodě vedla k excesům, zejména v sexu i vlivem zneužívání drog, což urychlilo zkázu hnutí. Aniž si to uvědomovali, mystický proces některým spouštěl temnou noc ducha se zesílením problematických sklonů.

Neznalost, nezkušenost a naivita byla proto hlavní příčinou pádu. V sedmdesátých letech se jejich vliv vytrácel a dnes z něj nezbylo téměř nic. Nastalo to, co nikdo nečekal a tehdy ani dnes nechtěl - protipól ducha šedesátých let. Narodila se totiž generace s úplně jinou povahou, zcela odlišnými kořenovými archetypy. Pojmy jako cool a unisex byly tehdy nemyslitelné.

Mnoho umělců však zůstalo věrno svým ideálům. Největší problémy pochopitelně vznikaly u komunit. Jen některým se podařilo přežít do dnešní doby a to museli hodně slevit ze svých představ. Přesto zůstaly ideje hippies trvale známé a vcelku příznivě přijímané, i když nenásledované.