|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vítr se bezcitně opřel do oken, vítr a slzy z mraků divoce padaly slzy těch,kterých sny se nesplnili těch kteří přišli o naději těch ,kteří už slovo štěstí neznali
copak nůž je jedinou záchranou vždyť pro ni stačilo méně ucho přitiskla ke sklu naslouchala teskným zvukům slz naslouchala životu ,který už skončil
Nevěděla co více dělati může, byla sama ..okno slzy a její smutek
Tu najednou hrom se ozval zahřmělo a do pokoje muž oděn v černém plášti vstoupil
neotočila se pouze na sucho polkla a dále ,dále naslouchala
ze zadu k ní přistoupil ostří zastudilo ji na týle mráz jí přejel po zádech zatřásla se ,ale neotočila stála tam stále.. oči zavřené
v tenkou linku rty stisknuté a muž teď dýkou po holých ramenech
Byla si vědoma co přijde hrom a blesk ozářilo ji prudké světlo prudká bolest až do morku kostí
malá loužička krve hleděla na ni nevěděla co se děje
a muž v černém kabátě se zábleskem a krutým šklebem ve tváři zmizel
z posledních sil teď rty ke sklu přitiskla ... -jdu k vám- pravila a rozplynula se v mlze
|
|
|