Ano konečně, konečně do hajzlu,
konečně jsem bojovník.
Mám na sobě vysoký kožený boty,
těsný kalhoty, halenu,
okroužkovanou suknici
a silný dlouhý plášť až na zem.
Z pochvy tasím meč,
vezmu štít, nasadím helmu,
ohřeju ruce nad ohněm,
udělám pár výpadů
a jdu do boje za svýho pána,
pána hradu.
A když se ženu z brány po kamenným mostě
a podívám se do strany,
uvidím celý kraj jak na dlani.
Je letní podvečer,
všude okolo leží poddané vesnice
a masy lesů a modrý nebe
a vdáli nad obzorem
září zapadající krásně rudý
ano přímo kurevsky nádherný
Bůh Slunce.
Budu se bít s obrazem tohoto rudýho Boha
ve svým Srdci a Mysli
a budu s rozkoší řvát na nepřítele
a na celou Existenci.
A ať už padnu nebo přežiju....
Prostě zvítězím.
Svist meče
a nepřátelská hlava na kopí.
Za našeho pána
a úsměv očí a rtů
jeho dcery.
Miluju hradněletní podvečery.
Filmový kompars na hradě Točník.

2.7. Léta Páně 2000